Vytrhala bych si duté žíly z těla.
Vypustila z nich mok andělů....
Ano, ten co barvili karmínem.
Hřebíky si zaryla do kůže
a pouho pouze ronila mokrá lana ledových komet.
Co já bych pro tebe udělal???
Nic!
I když možná něco přec.
Mám to tví řešení, mám to tví věčný snění...
Vyrvala bych si kvůli tobě vlasy
a svázala je ve smotek naší lásky.
Smotek, který chceš zničit, jako noční oblohu,
ale tyhle hříchy Kasiope neodpouští...
A kdo by se prosil o odpouštění.
Chci tvojí krev, slyšíš, chci ji!
Stejně si mi nikdy nemohla dát víc...
Jsi tak hnusná, tak prokletá
a tvoje krev stéká po stěnách.
Lásko cítíš, to jsou ty tvoje pocity lásky...
Mám tě na rukou, jako nikdy předtím.
Jsi to přesně ty.
Hořkosladká mrcha bez soucitu.
Citový upír.
Sála si mě do morku kosti,
teď já vysaju tvojí božskou ambru z poskvrněných žil.
Andělská mrcha, nikdo nečekal víc.
Jak asi chutnáš?
...............
Pár ostrých polibku
a už se topíš ve vlastní krvi napouštěnou hříchy.
Tečeš mi mezi prsty,
stejně si byla hnusnej klam.
Chutnáš tak sladce,
i když ten křik kazí dojem sladkého opojení.
Ještě ti zatlačím oči
a utřu ten bordel, co si nadělala.
... i kvůli tobě si nasadím andělský křídla.
A prej, že mě tou láskou neinfikuješ...
|