Báseň č.10

Snoubí se kruh s kruhem,

                prsten s prstenem,

                dobro se zlem.

Do nekonečna vede cesta

a co z toho manželství vzejde,

neví Bůh ani člověk.

Snoubí se kruh s kruhem,

                světlo se stínem,

                dobro se zlem.

Do nitra vede cesta

a co z toho manželství vzejde,

neví Bůh ani člověk.

Snoubí se kruh s kruhem,

                popel se srdcem,

                dobro se zlem.

Nazpátek vede cesta

a co z toho manželství vzejde,

neví Bůh ani člověk.

Snoubí se kruh s kruhem,

                pára s ledem,

                dobro se zlem.

Cesta nevede dál

a co z toho manželství vzejde,

ví pouze Bůh a člověk.

Snoubí se kruh s kruhem,

                duše se stromem,

                 dobro se zlem.

Cesta je u konce

a co z toho manželství vzejde,

ví pouze Bůh a člověk.

Klečím a žádám své první ,,Já,,

aby mi ukázalo majít cestu ven z bludných kruhů,

protože nevím,

kdo jsem.

Báseň č. 11

Mrznoucí dech.

Zmrzlý oheň.

Myšlenky putují cestou necestou do nebes

a duše čeká na praozvěnu z dávných věků.

Odtržený začátek a konec.

Neexistující střed.

Z mlh se noří obrysy zřícenin legend

a tíže pravdy panuki upoutává na elektrické křeslo.

Zápal plic.

Zpackaná výtržnost.

Vesmírné zákony z nadčasu určují,

kdy hřích nás doprovodí křížovou cestou

zpět do ráje.

Domovník víra.

Popelník naděje.

Podtrženo! Sečteno!

Křesťanství pod vějířem z pev pavích

hraje domino s Belzebubem.

Rodina.Světlo.

Zmijí uštknutí.

Beze snů a bez iluzí,

bez marnivé přetvářky

čekáme na to,

až první ,,Já,, nás na čelo políbí

a k nohám položí hliněnou misku se svými slzami.

Když...

Kdysi...

Nic.

Báseň č. 13

Dřevěná panna se usmívá.

Kéž by vodník položil základy pro chrám zasvěcenému duši.

Kéž by bludička prakem střílela meteory po zlobě.

Kéž by hejkal do pavoučích síťí chytal věřící.

Dřevěná panna nervózně bubnuje prsty o desku stolu.

Kéž by Mozart ,,zednářskou lžicí,, postavil

ze zkamenělých lidských srdcí příbytek Bohu.

Kéž by Othelo Desdemoně v protiatamovém bunkru daroval

solné květy.

Kéž by e= mc2 z temnot času vzkřísila Avalon.

Dřevěná panna vrací Hamletovi prsten s briliantem.

Kéž by sláva zkrotila výbuch Supernovy.

Kéž by poctivost operovala šedý zákal Spravedlnosti.

Kéž by svátost o hlouposti cti v pekle přednášela.

A já na to:

,,Stačí jiskra a nezbyde po všem ani veta!"

Země a slzy 2002

Cyklus básní o Zemi v pěti dílech