Stojím pod deštníkem. Prší lehce

Svět je pryč, kdesi schovaný

Jen tak stojím. Myslet? Se mi nechce

Déšť smývá stesky, zábrany…

Vnímám šumění tekoucí vody

Tichý déšť hladí po duši

Odnáší kaly přes mělké brody

Čekám, až slzy osuší…

Hradba z vody mě dělí od světa

Prostor na šíři deštníku

V potůčcích vláhy mé city splétá

Do vln při boku parníku

Stojím sama pod kapkami deště

Jak země chci být obmytá

Jen ať prší víc, ať padá ještě!

Jarní déšť se neodmítá…