Jak se smál


Pořád se nedokázal přestat smát. Ať dělal, co dělal, prostě to nešlo zastavit. Chytl se za pusu, stáhl si koutky dolů, ale nepomáhalo to. Když si představil, jak asi takhle vypadá, úplně vyprskl. Snad by mohl myslet na něco smutnýho, jak mu to kdysi někdo radil, aby se nesmál ve škole při vyučování, protože to učitelkám nevím proč vadilo. Nepomáhalo to. Byl už totiž za nějakou magickou hranicí, kdy je tak smutnej, až se z toho směje. Teď už se mohl právě jenom smát. Čemukoliv. Bylo to prostě hrozný. Vždyť je jako blázen! Takhle sám na ulici a směje se. Znova vyprskl. Byl úplně na dně, ale ještě to nebylo nejhorší. Podíval se nahoru. Někdo právě hodil kamínek, aby zjistil, jak hluboký to tam je.