Potkal jsem ho zcela náhodou. Byl ještě poloslepý, obličej zmuchlaný jak pohozenou harmoniku a asi mě vůbec nepoznal.
"Proboha Zazoo, jsi to ty?" vykřikl jsem úžasem a zděšením.
Promnul si oči a vytřel z nich poslední zbytky snové říše. V tu chvíli mi bylo líto, že jsem ho oslovil a vyrušil na jeho snovém "dojezdu".
"Hmmm" zabručel a to bylo všechno, poškrábal se v rozkroku a odvzdušnil se...
"Zazoo, proboha, co se s tebou děje, kde je tvůj elán a optimismus a co pořád děláš , že jsem tě dlouho neviděl?" risknul jsem to, když už jsem v tom lítal, a tak jsem se hodně snažil o přátelský tón v hlase. Zazoo si přitiskl hřbet zápěstí na levé oko a vzdychl, jakoby ho bolelo celé tělo: "…kurva, to jsou blbý otásky, vždyť je teprve sedum hodin.."
Našel jsem odvahu pokračovat: "Víš , Zazoo, dlouho jsem tě neviděl a néjen já, vyhrožoval si , že se staneš spisovatelem a podle toho , co jsem četl , píšeš jednu povídku za rok.."
"Hele řeknu ti to stručně..." rozčepejřil se, jako když kočce šlápnete na ocas,"... je spousty věcí, které mě serou a se kterými bohužel nemůžu nic dělat, a to mi bere energii. Představ si, nebo se spíš na mě pozorně podívej, no podívej se na mě..., bude mi čtyřicet let, musím toho tolik ještě stihnout..., ne že bych se někam hnal, ale prostě musím stihnout žít.... a to psaní? já ti nevím... najednou prostě nevím o čem bych psal. Jsem nějaký citlivý na okolí a čímdáltímvíc mám pocit, že jsem se tu neměl narodit.." procedil mezi zuby a mě to polilo jako studenou vodou, stejnou studenou vodou, jakou si vyšplíchl Zazoo na obličej ze sprchy.
"Nojo, počkej.., ale to vážně vypadá , žes přišel o všechny ideály..." nechtěl jsem uvěřit , že tohle je Zazoo.
"Ideály? …kurva, je sedum hodin ráno a ty do mě leješ nějaký zkurvený filosofický úvahy. Copak ty to nevidíš co se děje kolem? Tys neviděl padat ty dvojčata?, ty nevidíš ty zasraný komunisty v parlamentu? Ty , kurva, nevidíš co se děje v Izraeli?, to čekáš , že když vstanu v sedum hodin ráno, protože musím do práce a náhodou se s tebou potkám, že se budu zubit jak debil a že se budu tvářit , že mě svět nesere?"
Podlomily se mi kolena... lapal jsem po dechu..."Víš Zazoo, z těch tvých povídek jsem měl dojem , že jsi v pohodě..."
"V pohodě..., v pohodě.., to je zajímavý, že všichni chtěj, abych zrovna já byl v pohodě, ještě k tomu v sedum hodin ráno... něco ti řeknu, život mi prokluzuje mezi prsty, den za dnem zjišťuju, že to asi všechno nestihnu, a kurva neptej se mě co...cítím, že jsem byl okradenej o děctví, o dospívání, o kus života a když se ohlížím spátky, tak cítím jen a jen bolest....prej v pohodě...."
"Nechtěl jsem se tě nějak dotknout, nikdo z nás asi netušil, že jsi tak přecitlivělý...." pronesl jsem přeexponovaně. Zazoo sebou přestal  škubat, zkameněl, podíval se mi dlouze do očí, vyndal kartáček z pusy a odplivl zelenou pěnu. "Přecitlivělý? hovno přecitlivělý! jsem nasraný, jsem děsně nasraný, jsem nasraný z té bezmoci , z bezmoci proti tomu, co se stalo, proti tomu co se děje ....a hlavně mi tu neblij, že s tím mám něco udělat a že to záleží jen na mě!..."
Už jsem vážně nevěděl, jestli jsem to nepřehnal a tak jsem chtěl změnit téma..."Takže jsi pověsil psaní na hřebíček nebo sis dal jen tajmaut?"
Zazoo pohlédl teatrálně ke stropu, utřel si obličej do ručníku.... "To je furt dokola...Hele!... psát budu, až bude o čem, rozumíš?, už jsem ti řekl, že mám v životě dost velké zpoždění, že mě předbíhá čas a mě dochází dech. Je spousty věcí o kterých vím , že je nikdy nevrátím a je spousty věcí, kterých se bojím , že se stanou a já to vůbec neovlivním...."
Zazoo sešmoulal cíp ručníku a vytřel si vodu s uší. Hodil po mě obličejem na znamení, abych ho už nezdržoval a nahý odběhl do ložnice...Došel jsem tam za ním a chtěl jsem to všechno nějak urovnat.
"Zazoo, promiň, nějak se v tobě nevyznám, asi jsem přestřelil..." omlouval jsem se.
"Hmmmm, a ty si jako myslíš, že já snad jo, že se vyznám v sobě nebo v tomhle zkurveným světě? Ten rozhovor s tebou mi byl čert dlužnej.... doufám , že tě tu už nepotkám...!" syknul a soukal se do mých kalhot.
"Počkej Zazoo...." měl jsem už strach cokoliv říct .
" Co je kurva , zase...? podívej kolik je hodin!..."
"Bereš si moje kalhoty!" špitl jsem bojácně , on se však ani neotočil a procedil mezi zuby něco jako: "Nasersi!", hodil na sebe moje tričko a mikinu, skočil do bot, bouchnul dveřmi a utíkal do práce...