V chmurných verších světobol ukrytý

šeptá,

že slovo

je pouhý tvor

špinavou vodou umytý

a postavený před čistý svět,

jenž ve své bělosti je všestranně špinavý

a smrtící jako mor.

A slovo vypuštěné z úst

na pospas dokonalému světu je dáno.

A pak

jak motýl právě vylíhlý

na paprsky slunce čeká

a nakonec v světa náručí

na nic se neptá.

A jako malomocný,

všemi zatracen

umírá.