|
| |
 |
Lízátko aneb příběh nestárnoucího pedofila
Autor: Kristhyn (Občasný) - publikováno 5.6.2000 (20:15:53), v časopise 7.6.2000
|
|  |
LÍZÁTKO
Příběh stárnoucího pedofila
Hugo se klouby prstů opíral o desku pracovního stolu a němě naslouchal rozčilenému projevu běsnící sekretářky. Pohodlně se zabořil hlouběji do koženého křesla za několik tisíc-milého dárku od teď už milé bývalé manželky a potají si zul nepohodlné boty. Naprosto ho nezajímaly výlevy té uječené hysterky.
Přestalo ho to bavit.
„Musím jít,“ vyhoupl se do stoje a prokličkoval kolem vytřeštěného pohledu jeho asistentky, sekretářky, milenky a otrokyně v jedné osobě. Průvan zabouchl dveře několikanásobně větší silou než měl Hugo původně v úmyslu. Akustická místnost ochotně znásobila jak ránu tak Marianiny vzlyky a trhané nadávky na adresu svého šéfa linoucí se poklidným letním polednem.
Hugo spokojeně zajel rukou do kapsy pistáciového saka za několik tisíc (milá tchýně) a kromě klíčů od džípu (nejnovější model) nahmatal také kulatý tvrdý předmět. Už mu bylo jasné, kam povedou jeho další kroky.
Na pískovišti si spokojeně kydalo bábovičky několik malých dětí nedaleko od klimbajících maminek a nudících se chův.
Popravdě řečeno, ohrada s pískem se změnila ve sportovní arénu a pět malých chlapečků a holčiček poskakovalo a válelo se v na troud suchých dunách jejich minisahary.
Malou Verunku vystrčil Jakub z ohrady a ta s křikem spadla mezi trsy trávy a psími hovny.
Místo maminky ji na nohy postavila neznámý pán. Podával jí lízátko. Kulaté, s červeným okrajem, s jahodovou příchutí a obrázkem kytičky. Okamžitě po něm chňapla.
„Děkuju,“ usmála se vděčně, jak ji to učila paní učitelka v mateřské školce.
Ostatní děti přilákala nezaměnitelná vůně sladkého aroma a obklopila Verunku a toho neznámého pána.
„Já chci takýýýýýýý,“ nabírala do pláče Janička a otírala si slzy o pistáciovou na plandavém saku.
„Vy ste ale ošklivej chlap. A starej,“ dodal pohrdlivě Jakub hájivší si to SVÉ teritorium a pro jistotu nakopl toho šeredu bez vlasů do holeně.
„Jau,“ plešatec vypadal vážně rozezleně. Jakub nabral jedno s psích hoven na lopatičku a vyklopil nevábně vonící obsah za krk.
Šereda zařval a zvedl se ze země. Sašenku visící na jeho noze se snažil ze všech sil setřást, ale k zemi to tížili ještě čtyři malí prckové.
Hugo toužil po jediném. Sehnat tu samou rákosku, kterou otec mlátíval jeho. Jenže tu už otec dávno zlomil a všech pět malých spratků na něm viselo a řvalo ostošest.
Kolem procházela policistka v zářivě modré a patřičně naškrobené uniformě.
„Pomoc,“ zavolal Hugo zoufale. To on tady měl být ten špatný!
Žena k nim mířila se zářivým úsměvem.
„Na vás je mi tak hezký pohled. To jsou všechno vaše děti?“ podivila se.
Hugo vysílením pohnul hlavou na znamení něčeho neurčitého.
„Kdyby bylo takových mužů jako vy víc,“ povzdychla si žena v sytě modré a z dálky jim ještě zamávala.
Hugo si oprášil kalhoty a zvedl se… a už se nevrátil.
Přece jsnom jeden pedofil zestárnul.
|
|
|
