TKALCOVSKÝ ČLUNEK

Život je jako hlubina,

kde všechno končí, začíná.

Plyne jak vody vodopád

tím proudem dálek, chvíli chlad.

A tkalcovský člunek utíká

rychleji, než myslíš.

Stojíš na hoře Olympu,

vše ke tvým nohám se sklání,

poté v hlubokém okopu

pro tebe jen pád je k mání.

A tkalcovský člunek utíká

rychleji, než myslíš.

Slyšíš hlas v dáli křičící,

snad dítě v plence plačící.

Slzy stékají po řasách,

vzpomínky, či tvůj dávný strach?

A tkalcovský člunek utíká

rychleji, než myslíš.

Krása rozkvetlé zahrady

plamenem svíčky zahoří

a zhasne bez náhrady.