Opilej stařec se potácivě
ano opile potácivě zvedl z křesla
a ztěžka se dovlekl do kuchyně,
aby moh sedět u votevřenýho vokna,
zírat do slunce nad rovnýma střechama
šedivejch paneláků
a myslet svý vožralý sny
zářivý láskyplný lásky
dívky s upřímnejma vočima
a milující maminky,
hladící malýho ustrašenýho chlapečka.
Už nebyl něžný děcko.
Byl zuřivej, nerudnej, nechutnej dědek,
co řve svý nesplněný přání
do půlitru zteplalýho chlastu piva
a jehož nasraný myšlenky
rotujou pořád dokola
v cele jeho bytu.
7. 5. Léta Páně 2002
|