Bílá betsy,
Zrzavá Betsy.
II.
Krev a bahno.
Úděl a jsoucno.
E.T. nebo duch dávné Atlantidy znesvětil ,,experimentem
nevydařeným" manželství opice a nadčlověka?
Nevědět.
Neslyšet.
Vyletět z kůže?
Ale jsme tu,
my lidské bytosti
a na tom nikdo nic nezmění,
ani náš úhlavní nepřítel ve slově i v čase ,,člověk!"
Rackové přísahají věrnost mořskému příboji.
/Oživne Atlantida v srdci ženy či ve fantasmagoriích muže?/
Skřivan zpívá milostnou píseň na okně Božího domu.
/E.T.,která z posledních lidských bytostí s tebou v míru
pohovoří a která proti tobě pozvedne sekeru?/
Slavík nevěřícně kouká na to,
jak bohatému sláma vyčuhuje z boty
a na chudého,jak tuto slámu ze země sbírá
a podplácí ji lidskou spravedlnost.
Tak nějak
podobně
dává žena-milenka za pravdu hitorii a času,
že jen tak někomu nedají nahlédnout do svého
několikarozměrného soukromí.
Hoši,hoši,
jak snadno se ve jménu ženské invence
zříkáte písně o růži stolisté.
Černý kocour s bílými drápy spolu se zhmotnělým duchem
Atlantidy po holubech okupují střechy lidských příbytků.
Nový Vykupitel se spolu s přetvářkou předhánějí na Gaiou
v apokalyptickomajetnických proroctvích.
A žena-milenka stojí sama proti tomu pošmournému reálu.
Strejdo Smrťáčku,
připravují ti bohatou žeň,
na kterou se ty zpovzdálí tak ukrutně těšíš.
Bílá Betsy,
Zrzavá Betsy,
s vyloučením veřejnosti zahajuji tento soudní proces. |