Ariadna a Penelopa
Ariadnino mládí,
stáří Penelopy.
Červená nit v labyrintu lásky:
na vrcholky vášnivých snů nevyšplhá Casanova,Cyrano ani Bůh.
Hrdinové a rekové bez bázně a hany neznalí zákonů pravdy
snadno si na cestě ke slávě na kuří oko šlápnou.
Dcery vlasti a slasti,múzou a inspirací obdařené,
nade vší pochybnost neznalé zákonů mravnosti a cti
na cestě ke slávě sklouznou můžům ženatým do postele.
Slovutná veřejnost slovem jedním vrzem uťala na veřejnosti
ženě-milence hlavu.
Ariadnina naděje,
chudoba Penelopy.
,,Já,pravím!
Já,nadčlověk z Atlantidy,
že po sta letech svinstva,útrap se dočká člověk
příchodu Slunečního božstva.
Já,pravím!
Já,nadčlověk z Atlantidy,
jsem byl jimi vyvolen a pověřen k tlumočení jejich poselství.
Já,pravím!
Já,nadčlověk z Atlantidy,
jsem ten,ke kterému se chovejte s náležitou úctou a pokorou
a k jehož nohám pokládejte nejen zápalné,
ale i hmotné obětiny."
Vida ne vida.
Úsměv a škleb?
E.T.,co na to říkáš?
Blahoslaveni budiž ti,
co duši si vypůjčili b lázinci a zdraví v márnici.
Blahoslaveni budiž ti,
co srdce na rukou nosí,
ale živí se přitom krádežemi,násilím,vraždami.
Blahoslaveni budiž ti,
co věrnost přísahají křes´tanskému kříži,
ale za rohem na ostatky plyvají růžím stolistých.
Zapomenut budiž ten,
co duši svou daroval za slzy Mariina jejímu synu Ježíši.
Zapomenut budiž ten,
co na rukou nosí srdce své Pramatky,
ale živí jej přitom ruce Josefovi.
Zapomenut budiž ten,
co věrnost přisahá lásce v chrámu ze dřeva stříbrných borovic,
ale přitom ji zradí za boží desatero na poslední večeři
Nového Vykupitele třináctému Apoštolovi.
Vida ne vida.
Úsměv a škleb?
E.T.,co říkáš té sebrance zarputilých sebevrahů?
Ariadnin klid,
trýzeň Penelopy.
Nevědět a nevidět!
Vědět či vidět?
Casanovi omrzly prsty u nohou.
Cyrano se zřítil
a Boha smetla lavina.
E.T.,žena-milenka s tebou poletí,
ale neručím za to,
zda ti před nejbližší červí dírou nefrkne s jiným
cizokrajnějším E.T.!
|