Šampaňské

Tekly potoky šampaňského

a básně cedily přes slova své slzy ženiny.

Zpronevěra,věrnost,důvěra.

Mrazivý vítr dýchá na červenou rozkvetlou růži

a bílý sníh zve žluté Slunce k milostným orgiím

před zbloudilou lidskou duší

Usmrkanče zakřič:,,Hyjé,lásko!"

Samozvanče do kůry stromů vyryj:

,,Holduj černé magii,ženo!"

Praotče, a ty kyjem mamuta zabij,

protože princezna modrá má hlad!

Budiž ti spánek lehký.

Budiž ti Spánembohem.

Pravda je totiž Harpyje,

která osla nechá samotného do Smrti hýkat

v otevřeném chlévě.

Pavučina,bourec morušový,Stéla.

Podstaty příčiny dějů se člověk nedopátrá,

protože ráno myslí na to,kdy večer nastane

a večer zase uvažuje, jak ožebračit Smrťáčka o jeho ostrou kosu

a v noci se potom bojí vzlétnout ke hvězdám.

Tekly potoky šampańského

a vyschlá řečiště naplnily se slzami

duší zavražděných nevińátek.

Cosa nostra.

Kos a třešeň.

Monstrum a nervozita.

Člověče,smím se tě na něco zeptat?

Když na odiv své čisté svědomí vystavuješ,

tak proč pod postel cizí odhazuješ ohryzek z jablka poznání,

list fíkový a špinavý kapesník?

Číš křišťálová.Zlatá monstrance.Dřevěná miska.

Oproštěno od hazardu putuje vlastenectví v zemi nikoho

od domu k domu,

aby se dovědělo,

že vůbec nikdy nikde se nenarodilo.

Čas smíru.

Časově blíže neurčené vysvěcení tajemství pyramid.

Časově blíže určené setkání křováka s brontosaurem.

Falešné věštby jdou vstříc na duši churavému člověku.

To pro tebe,Nostradáme!

To pro tě,Sibylo,život nemiluje děti své!