Škaredá středa,
modrobílé pondělí.
Pieta.
Siesta.
Splašená věta.
Vyplašená slova.
Paradox!
Svět je hlediště.
Hladit.
Zahladit.
Třást.
Vytřást.
Tleskání.
A pak nic.
Vstávám
a za chvíli ne papír napíši:
Smrt divadlu a chvála životu!
Praha se halí do temnoty,mlhy,
cizoty,lhostejnosti.
A tvrdě vydřené peníze svých dětí prohýří
do posledního haléře.
/Něžní zmatkáři/
Čím je pto tebe!
Co pro tě znamená?
/Hledání.Potřeštěné souznění./
Budoucnost se opírá o mrový sloup
a ožralý pes žebrá o párek v rohlíku.
/Lepkavá nicota/
Přítomnost šlape chodník ve vysokých podpatcích
a marně se snaží prodat svou čest minulosti za pár
šedých hlubů ze svého křivého nosu.
/Nasycenost/
Utíkám,
proto utíkám před tvou šílenou láskou
do milostného obětí starého vdovce domova. |