Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 23.12.
Vlasta
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
cit jménem láska
Autor: Heluš (Občasný) - publikováno 11.8.2002 (15:37:20)

CIT JMÉNEM LÁSKA

 

     Pro každého znamená něco jiného, ale každý ji prožívá stejně. Pro někoho je to jen slovo, pět písmen a konec, tečka. Vyslovuje ho na počkání a ani nepřemýšlí, proč to tak dělá. V dnešní době si tak počíná většina. Bohužel! Dobře, vy co zrovna čtete tyto řádky, říkáte ne, ale  to lžete, nebo si to jen nechcete přiznat. No schválně, kdy jste naposledy řekli někomu "mám Tě rád" nebo dokonce "miluji Tě" a mysleli jste to smrtelně vážně?

     Když se narodíme, automaticky něco cítíme ke svým rodičům. Taky proč ne, vždyť jsme vznikli z určitého citu. Vyrůstáme a získáváme větší možnosti okusit na vlastní kůži většinu citů. Pozitivní i ty negativní. Pak dospějeme do věku, kdy cítíme "lásku" i k jinému člověku než je naše rodina. Zamilujeme se a prožíváme něco nového a krásného. Krásná slůvka, dotyky a gesta. City k rodině jdou většinou do ústraní a pilně se věnujeme darováním lásky druhé osobě. Ta, při velkém štěstí, city opětuje. Někdy to vyjde, ale někdy láska vyprchá a nezůstane po ní nic jiného než bolest a samota. Konec přijde vždy nečekaně a v nevhodnou dobu. Teď mě ani nenapadá doba, která by na to byla vhodná. Rodina by měla alespoň trochu pomoci. Říkají, zapomeň, ale vědí, že to nejde tak lehce. Už nejde vrátit čas a věnovat se věcem, které nás tak bavili. Samota ubíjí, ale člověk se v ní cítí nejlépe. Kdo by to neznal!?

     Opravdu uplyne doba a vy už nechcete být v samotě sami. Vylezete z ulity a koukáte na svět, který vám mezi tím utekl o pár dní i týdnů. Nasbíráte sílu a najednou přijde další osoba, která ve vás opět zapálí city. Jenomže to už se bojíte jen tak říci "mám Tě rád", i když je to možný ideál nad ideály a možná před časem prožíval to samé, co vy! A tak to jde stále dokola, vztah za vztahem.

     Ptáte se, kde je pointa těchto slov? Ať si ji každý najde sám. Tu svoji pravdu, která ho provede celým životem. I když víme, jak láska dokáže bolet, zkoušíme své štěstí. A věříme, že zrovna naše láska vydrží na věky.

     Přeji Vám hodně štěstí...... 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
xxxxxxx (Občasný) - 11.8.2002 > nejak se me nechce hledat tu pointu, doufam, ze ti to nevadi... kdyztak mi ji posli na e-mail...
<reagovat 
Miroslav Langer (Občasný) - 11.8.2002 > Trpím utkvělou představou, že každá úvaha má přinášet něčím pozoruhodný osobní názor autora a že má přinášet nějaké rozuzlení naznačeného zauzleného problému. Pokud to není představa chybná, tak tentokrát se poněkud míjí s touto úvahou. Ale možná chybná je, a tak to berte jako povzdech, ne jako zásadní kritiku (a jako omluvu, proč to nemůžu pochválit).

Vadí mi ale myšlenka v úvodu textu, nesouhlasím totiž hned s první větou. Každý lásku prožívá stejně. Nesouhlasím už z vlastní zkušenosti, mé lásky (a čert ví -nebo spíš amor ;), co všechno je vlastně láska) byly každá úplně jiná, dokonce tak jiná, že možná nebyly všechny lásky. Ostatně - nejsou všechny stejné už proto, že všechny nekončí rozchodem.
<reagovat 
Čtenář - 11.8.2002 > blbost tečka
<reagovat 
Kateřina Farkasová (Občasný) - 11.8.2002 > Láska, včera jsem řekla svému kamarádovi po roce přátelství, že jej mám ráda. Samozřejmě jsem jej chtěla i nadále jen coby kamaráda a on mi svá slůvka " Mám Tě rád" opětoval. Není to hezké? A to nemusí vznikat milenecké pouto. Umíš cíti třeba lásku k vlasti? Nebo je to také již pasé?
<reagovat 
Kajman (Občasný) - 15.8.2002 >

Já mám rád hned několik lidí a dokonce i několik miluji. Pravda, moc to neříkám. Řekl bych, že tahle slůvka by potřebovala trochu vydezinfikovat, protože nějak ztratila svůj hluboký smysl, navíc v češtině znějí dost tvrdě: mám tě rád - buch.!, miluju tě - buch, chci tě líbat, eee. Třeba v porovnání se slovenštinou, ta je měkčí a ta láska z toho více čiší, ale to už se jen nimrám možná v zcestnostech. Myslím, že každá láska je svým způsobem naprosto jiná i stejná. Ale je krásná, když je naplno, to jistě. Ale obvykle to není a snad ani nemůže být permanentní stav, nic ve zlém, nic proti romantice, jen konstatuji. Uff - buch!


<reagovat 
j'en ai marre (Občasný) - 17.8.2002 > Je mi líto, ale nezbývá než odkázat na Centaurovo fórum o kýči. Nemám nic proti lásce, taky jsem leccos zažil a kdoví co ještě --- ale proč o tom psát? Vše ostatní už napsal Okino.
Body: 1
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter