Ubohá malá mořská víla

Každé ráno nová,

v lůně luny paprsky se třpytím,

ale zapomínám.

Ztrácím se jako pěna na hladině.

Diví se námořníci,

diví se rybáři i lovci unavení dny,

diví se den sám,že jsem

i když zapomínám...

A tak mi promiň milý,

že v mých očích nevidíš sám sebe,

jsem jako ráno na Hromnice,

nikdy nepoznám

jaké to je,

mám-li v hlavě o den

a o člověka více.

Zapomínám,

jsem přeci přílivem...