|
viděla to ráno černě
viděla to ráno černě
jedna se potopila
ke dnu, do tmy masožravých ryb
s širokou sukní jak medúza
pomalu klesala
od člunu
do hloubek beze slov, bez rozumu
druhá si nasadila brýle
všechny dalekohledy naostřila
pak člunem přirazila ke břehu
tančila kolem ohňů
pak něco uvařila
- něco co sama ulovila
zpívala si
a černé tváře mluvily
řečí, kterou znala
na břehu černého rána
na břehu se druhá
do kmene černých poskládala
- své ruce veslováním objevené
svá záda, patu achillovu,
tvář ...
tvář barvami pokryla
- nové jméno v krajině za kopcem
jako léčivou bylinu
jako kaktusovou léčku v poušti
jako ozvěnu jedu, co se neodpouští
člun na břehu
rozlámala
a s první ve vlnách
pod vlnami ve snu si povídala
a těšila se, až slanost moře
přinese někdy v noci
na střechu chýše
co postavila jako nádobu beze dna
první přinesla slanost moře
chýše se ve vlnách proměnila
- byla to stvaba z hrázděného zdiva
druhá otvírá dveře z mlh:
je to stáj
(záblesky ve vědomí)
když vraníka sedlala
bělouš kopyty cestu dusal
tam někde
někde v horách
kamenné moře
všech tíh
co na koně nakládala
a kamenné moře uviděla
tam ve stáji
flétna závisti
putuje stádem
malých
a malá zůstanou
hříbátka nezvedená
dokud hlavu neskloní
v ohlávkách
tak neomylně čekajících
hrázděné zdivo
rezonuje
a flétnou
je svět
a dechem
Bůh
a černými tvářemi tančila
kolem středového ohně
vraník přeběhl ránem
a rozbitý člun
s mořem jí spojuje první
která už není
a proto teprve
JE
| 
