|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zvláštní, jak nehlučně může zbořit se něčí svět. Smích se z rozbité výlohy očí vysypal. Potemněly. Prázdné dlaně, bosé nohy, daleko od naší zimy poběžím. Snad jinému jaru vstříc. Ale takhle to přece nemělo...
Však rozmanitost snů, v barvě duhy, spolykala šedá tvých zbabělých lží a z velké lásky zbyly šrámy, které nikdo nezahladí. Už nebudu bojovat, po sté odkládat nevyhnutelné, proč vlastně držet za ruku mizející stín? Alespoň jednou ať je po tvém! Hra skončila. Zůstali jen poražení.
|
|
|