Báseň č. 32

Není šťastných lidí,

není uprchlíků bez přístřeší.

Jsou lidé bez páteře a paměti,

jsou ztracenci bez domovů.

Není lidí se srdcem zlatým a svědomím čistým,

není svatých svobodou a láskou políbených.

Jsou lidé porobou na druhých hříchy své ospravedlňující,

jsou otroci pravdy žal ve svěcené vodě utápějící.

Není lidí plačících a smutných,

není apoštolů krví věřících křtěných.

Jsou lidé prahnoucí po životě v černobílém,

jsou kazatelé opírající své chyby o kdyby.

Není ,,jsou" ,protože můj synonet nekřivdí.