Báseň č. 2

Spí nevyřčené myšlenky pod nánosy písmen?

Spí nevyřčená slova v opuštěných ptačích hnízdech?

Spí duše mezi nekonečnem a představou?

/Uhranula mě bída./

Drancují nevyřčené myšlenky příbytky Boha?

Drancují nevyřčená slova rybářské chýše?

Drancují duše vně kruhu vzpomínky?

/Zhypnotizovala mě loutka./

Vyděsí nevyřčené myšlenky skutky a činy?

Vyděsí nevyřčená slova přitažlivost černé díry?

Vyděsí duše čas?

/Věštila mně nemoc bohatství a vyhnanství./

Rozloučí se nevyřčené myšlenky s lidským omezením?

Rozloučí se nevyřčená slovy s vášní a Zemí?

Rozloučí se duše s Duchy a plebejci?

/Zotročila mě věrnost./

Proč svými básněmi stopuji budoucnost,

když přece vím,

že jimi stvrzuji navždy svou identitu?