Báseň č. 12

Čas se vyvalil z peřin,

protáhl se

a klíčovými dirkami ve dveřích nakoukl do svých vesmírů.

Mašinerie přeludů,

mašinerie bludů,

mašinerie velkomyslnosti.

Ženy umírají proto,

aby muži se šťastnými a soběstačnými zdáli pro sebe.

Čas se zahalil do věčnosti

a otevřel jedny dveře.

Mašinerie jednoduchosti,

mašinerie obludnosti,

mašinerie odpouštění.

Ženy žijí proto,

aby muži nadávkami a urážkami uctili vlastní Matku Čest a Sestru Lenost.

Čas vykročil levou nohou přes rodný práh

a s parádou za sebou zabouchl dveře.

Mašinerie přizpůsobivosti,

mašinerie tuposti,

mašinerie ctihodnosti.

Muži umírají proto,

aby ženy závislými a nešťastnými se cítily.

Čas se náhle zastavil,

protože si uvědomil,

že klíče od dveří nechal ležet na stole.

Série klamu,

série malomyslnosti,

série náhod.

Muži žijí proto,

aby žena jako holubice prahly po samostatnosti

a místo slušnosti daly za vděk kopancem do zadku.

,,Litanie!Samé plané litanie!"

Šeptá tvář za závojem,

která postupně mizí v mlhách.