Noc starých vesničanů

Sejmou z paroží věšáku čepice

potem nasáklé a navždy vlhké

Z hospody vyjdou do zimy

(na prsou štípe neprůchodnost cév)

otravně promrzlí a na kost sami…

Prokašlávají  se závějemi sněhu

Nahluchlí tichem vloček

pod lampami

Procházejí zarytě září reflektorů

Z límců kabátů nevyhlédnou

tváře napořád do tmy ukryté

Chyceni drápkem

předchozího sporu

Jak tažní ptáci do tenátek

(svoboda křídel do sítě…)

Jejich krok se už tichu nezapírá

nadějí bliká jak vosková svíčka -

jde s nimi příslib

a s ním víra

Život jim šlape stále

a znovu po tkaničkách…