Báseň č. 20
Ztroskotanec mezi slují a domovem tápe ve ztemnělém kostele.
Trpitel bez bázně a hany bloumá v zšeřelé mešitě.
Ateista mezi ránem a večerem filosofuje s qasarem v synagoze.
Žoldáci na hradbách volají:
,,Álo Ej!
Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"
Teroristé mezi troskami domů volají:
,,Álo Ej!
Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"
Generálové v krytu protiatomovém volají:
,,Álo Ej!
Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"
,,Cha.Cha."Chechtá se Gaia.
,,Vždyť to tak mé děti chamtivé a nicotné od narození chtějí!
Svoboda se jim štítí,
tak se raději vyvraždí a vyplení."
/A živáček zatím ve sluji nad praskajícím ohýnkem
jedlové šišky opéká a z plevele polívčičku vaří./
Matka Bohyně mezi slují a domovem tápe zapomněním.
Žena-milenka bez bázně a hany bloumá pamětí.
Kněžka mezi ránem a večerem filosofuje s qasarem o budoucnousti.
Porodní báby před chalupami volají:
,,Álo Ej!
Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"
Šatnářky před divadly volají:
,,Álo Ej!
Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!" Žebračky před hroby volají:
,,Álo Ej!
Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"
,,Na mou věru,"diví se Gaia.
,,Že by se děti mé chamtivé a nicotné chtěli rozpomenout
na mladá kolena,
že jsem jejich Matka rodná?"
/A zatím živáček s bambitkou za pasem,
ruksakem na zádech,kyjem přes ramena ne rande spěchá
s bázlivou puberťačkou./
|