VÁLEČNÝ DOPISOVATEL

Americká vojenská kolona, vedená dvěma shermany, následovanými opravárenskými studebakery a dvěma náklaďáky s pěšáky, ujížděla po silnici ve směru od právě dobytého St. Ebremont. Bylo okolo čtvrté hodiny odpolední a náhle padla neočekávaná mlha. Nebylo vidět ani na bídných dvacet metrů, takže řidiči museli jet velice pomalu, aby nenarazily do tu a tam padlého stromu, nebo vraku vozidla, který zpola stál na silnici, zpola se válel v příkopě pod ní.

Mlha. To by nebylo tak nejhorší, jako že předsunuté pozice, mající úkol sloužit jako tykadla a hlídky proti případnému blížícímu se německému protiútoku tak byly oslepeny a neviděly absolutně nic. Podle zpráv z průzkumu nepřítel však celou oblast kolem vsi opustil a stáhl se dost daleko na to, aby mohl Američany náhle a nečekaně ohrozit.

Major Davies rozhodl vyslat ženijní četu k tomu vybombardovanému německému táboru, aby zde zbudovala logistickou základnu, schopnou podporovat bojující jednotky po technické stránce.

Kapitán Joseph McMillan seděl v kabině jednoho z opravárenských náklaďáků a na kolenou měl rozloženou mapu. Svůj samopal měl opřen o plechové dveře a soustředil se na okolní krajinu, hustě ležící v mlze. Mohl jen tušit okolní orientační body, podle kterých měl dojet k cíly. Pořád brblal nadávky a natáčel mapu po směru jízdy. Vyhodil oknem ven prázdnou cigaretu a občas okem loupl po nervózním seržantu Rodneymu, veliteli ženistů. Seržant svíral křečovitě volant a pořád úzkostlivě přeměřoval vzdálenost mezi předkem náklaďáku a zádí shermanu, který se valil po silnici před ním.

"Doufám, pane, že frickové utekli. Nerad bych se tam s nima potkal," řekl Rodney. McMillan odložil na chvíli mapu a nerudně seržantovi odpověděl:

"Na další odbočce zabočte do prava. Já taky ne, to si pište," dodal. Kolona projížděla kolem zoraného pole, na němž stál vrak amerického M3. Lehký tank dostal přímý zásah pancéřovou pěstí a rozletěl se na kusy. Dohoříval kus od křižovatky téhle silnice s nějakou polní cestou, mizející v mlze. Pole bylo vidět sotva do čtvrtiny, pak se utápělo v bílošedé tmě. Pomalu projížděli okolo něj a nechávali jej postupně za sebou.

Nyní přišel na řadu úsek delší rovinatý úsek, táhnoucí se mezi rybníkem a lesem. Z jedné strany byla silnice lemována silným živým plotem, z druhé strany ji ohraničovalo nehluboké údolíčko s rybníkem a zničeným statkem. Na konci byla rovinka ukončena křižovatkou s polní cestou. Odsud se silnice zvedala do malého stoupání. Za ním už bylo německé území. Přes hustou mlhu bylo vidět jen několik pár metrů za přední stromy a dál už byla jen bílá tma. Pěšáci na náklaďácích zostřili svoji pozornost a rozhlíželi se na obě strany. Kdykoli mohl přijít zákeřný německý útok.

Kolona se blížila k tomu malému stavení, které bylo po krátkém boji vypáleno. Z požářiště ještě stoupal kouř, kolem domu se válely nějaké mrtvé krávy a roztrhaní koně. Stálo tam nějaké francouzské osobní auto. Jinak nic. Všude bylo ticho, klid a mír. Vojáci dobře věděli, že to může být všechno strašně pomíjivé, že právě teď může první vozidlo v konvoji sledovat střelec s pancéřovou pěstí na rameni. Za pár minut by se jakékoliv auto mohlo proměnit ve zkroucenou hromádku plechu.

Za těmi dvěma domy byl malý, nepříliš hluboký rybník, za nímž stál hustý remízek. Jeden ze shermanů sjel ze silnice a přidal plyn. Větší rychlostí projel kolem zbořeniště a vydal se k lesíku. McMillan mu dal rozkaz hlásit vše podezřelé, eventuálně zahájit na nepřítele okamžitě palbu. Kolona mezitím pokračovala dál. Už minula ty zničené domy a blížila se rozcestí. Kapitán nechal trochu přidat plyn, aby měli trochu předstih. Chtěl se opravdu ujistit, že bývalá polní základna nepřítele je opravdu opuštěná, a že jim Němec nepřipravil nějaké "přivítání".

První tank dojel na rozcestí a zastavil se. McMillan vystoupil ze studebakeru a praštil za sebou plechovými dveřmi. Pověsil si samopal na rameno a mapu složil do kapsy od bundy.

"Sesedat! Tanky zůstanou tady. Chlapi, dopředu a prozkoumat cestu, pojďte!" křikl dozadu na vojáky, lezoucí z nákladních aut. Vojákům se moc nechtělo do strašidelné mlhy. Po tom, co jedna četa takhle vlezla do mlhy a v ní ji zmasakroval německý oddíl, se jim do ní vůbec nechtělo.

Asi dvacítka vojáků se rozdělila na dvě skupiny, jednu větší a jednu slabší. Ta silnější měla jít do tábora po cestě, zatímco ta menší jej obejít. McMillan natáhl závěr thompsona a odvážně vykročil kupředu. Mlha snad ještě víc zhoustla. Alespoň kapitánovi se to zdálo.

Pomalu postupovali vpřed. Prsty cvrnkaly o spoušť a vojáci byli kdykoli připraveni pálit. Všechno kolem ale bylo klidné. Někde zpíval ptáček, jinde bublal potok a mezi větemi se proháněl lehký vítr. Po několika málo metrech vozidla konvoje za nimi pohltil závoj mlhy. Před nimi i za nimi se spustila bílá stěna, jíž nemohli prohlédnout. Viděli jen na několik málo metrů před sebe, za sebe a okolo. To bylo všechno. Husté křoví mohlo poskytnout dobrý úkryt německé záškodnické jednotce. Žádná tu však nebyla. Spíše se vojáci modlili, aby nebyla.

Do tábora zbývalo nějakých osmdesát metrů. Po chvíli se kapitánovi ohlásila druhá skupina, že dosáhla tábora a nikdo v něm není. McMillan potvrdil příjem a nechal konvoj vyjet. Pomalu se k nim kolona blížila a záhy kolem projel vedoucí tank, náklaďáky, vozy, ze kterých pěšáci vystoupili a pak poslední tank, který propátrával ten lesík u rybníka.

Všechno tu vypadalo jak po soudném dni. Sudy od paliva a kanystry od oleje byly tlakovými vlnami výbuchů rozházené všude kolem, uprostřed základny zel kráter. Trojice náklaďáků, stojících původně opodál pod maskovacími sítěmi, byla odhozena různě po prostranství a úplně zničena. Pod maskovacími sítěmi, které ukrývaly původně stoly a židle, se povalovala hromada prken a kusů nábytku. Nalevo od nich stála trojice tanků. Byl tu jeden panther, pak jeden P-IV a nakonec StuG.

"Tady to ale vypadá," poznamenal McMillan. Položil si samopal na rameno, strčil ruku do kapsy a pomalu vkročil do základny. Vojáci se rozjlíželi pátravě kolem a občas hlavní zbraně, nebo špičkou boty převrátili povalující se deku, nebo roztrhaný kanistr. McMillan k sobě zavolal seržanta Rodneyho.

"Seržante, bude třeba, abychom zbudovali obrannou pozici. Nepřítel tu může být každou chvíli. Vezměte si svoje chlapy a jeďte k tomu rybníku. Měla by tam už jedna ženijní jednotka být. Tam dostanete další rozkazy," seržant Rodney přikývl, sebral svoji M1 z blatníku džípu a nasedl do něj. Přivolal muže ze své skupiny a nechal je nasednout na jeden z náklaďáků. Po chvíli se za oběma vozidly spustila opona mlhy.

Nyní bylo třeba, aby McMillanova jednotka přebudovala obsazenou základnu na plně funkční předsunuté stanoviště. Rozhlížel se po okolních vojácích, kteří přenášeli všechno možné haraburdí z trosek vozidel na jednu hromadu. Nosili nějaké bedny, které našli v těch okopech. Převážně v nich bylo nářadí. Ostatní vojáci hlídkovali po okolí a vydali se i na malý průzkum po okolí, ale nic podezřelého nenašli.

"Pane, bylo by dobré ty tanky odtáhnout," ukázal vztyčeným palcem desátník Cooper, který velel jednomu družstvu. McMillan se probral z chvilkového zamyšlení:

"Co...cože? Ach ano, tanky. Určitě, nerad bych letěl do vzduchu potom, co je strefí nějaké naše letadlo. Ale pozor, desátníku. Nechte je nejdříve prohlédnout. Mohli je před odchodem zaminovat,"

"Rozkaz, pane." zasalutoval desátník. Otočil se a hulákal něco na tankisty, kteří seděli na svém shermanu a upravovali kulomet na věži. Když posádka vytahovala vlečná lana, dal mezitím Cooper dohromady skupinu mužů, která měla nedjříve z německých tanků vyndat munici a poté vnitřky prohlédnout. Vojáci začali s vytahováním jednotlivých granátů a opatrně je skládali do připravených otřískaných beden. Odsud je jiní muži odnášeli na korbu jednoho náklaďáku, kam ukládali všechnu zde nalezenou munici.

Brzy k Cooperovi přišel vojín Carilla s tím, že něco podezřelého našli. Cooper vyskočil na korbu jednoho P-IV a vojín mu ukázal roznecovač k náloži, umístěné blízko palivové nádrže.

"Parchanti. Můžete to zlikvidovat?" Carilla přikývl a vytáhl kleštičky. Hned se dal do zneškodnění nálože, která by stoprocentně odpálila jak tenhle tank, tak spolehlivě dva okolo stojící. Muži zatím likvidovali nálože uvnitř tanků a další mezitím prohledali od pásů k vrcholku věží. Teprve, když se opravdu ujistili, že už tu další nálože nejsou, dali pokyn shermanům, aby německé tanky odtáhly. Za několik okamžiků byla základna vyklizena. Nyní se mohli dát do vykládání nákladu z jejich aut.

Zrovna, když byli asi v polovině, přiřítil se sem nějaký džíp. Vyletěl ze silnice na polní cestu a řítil se řídnuvším mlhavým závojem. Kola rozstřikovala do stran kalnou vodu z kaluží. Nárazník tu a tam přerazil přečnívající větev. Willys uháněl po silnici a blížil se k zátarasu u vjezdu do tábora. McMillan se vydal podívat, co se tam děje. Uskočil řítícímu se džípu z cesty. Auto zastavilo kousek od sudů s palivem, které sem Cooperovi muži složili, že je později uschovají do okopů.

Když džíp prolétl kolem něj, uviděl, že v něm sedí čtyři muži. V tom prvním, seděl za volantem, zcela určitě poznal velitele praporu, majora Daviese.

"Pokračujte," vyzval trojici vojáků a poslal je k dorazivšímu náklaďáku. Mokrou trávou kráčel k zastavivšímu autu a ruku opřel o samopal, pověšený na rameno. Chtěl si zapálit cigaretu, ale když si uvědomil, že kolem něj jsou galony a galony benzinu, zase ji uložil do pomuchlané krabičky. Z džípu zrovna vystupoval major Davies, spolu se dvěma vojáky a jedním malým, mohutným mužíkem. Jeho uniforma postrádala hodnost, z kapsy mu čouhal zápisník a kolem krku měl pověšený fotoaparát. Těbůh, pisálek, obrátil McMillan oči vsloup.

"Jak to jde, kapitáne? No, vidím, že jste docela pokročili," řekl Davies poté, co kapitánovi odpověděl na pozdrav. McMillan se k němu připojil a společně pomalu mířili k táboru. Major mu vysvětlil, že se svým štábem přesídlil do St. Ebremont. Potřeboval být blíže frontové linii. Podle jeho slov ho značně zarmoutilo, že prapor přišel o tolik mužů při dobývání vesnice a okolí. Posily by prý ale měly brzo dorazit.

"Řekněte mi, majore. Co je to za člověka, kterého jste s sebou přivezl. Reportér?" zeptal se kapitán Daviese přímo. Major vzdechl, složil ruce na přezce opasku a uchopil kapitána za loket.

"Podívejte...já vím, nebudete asi nadšený, když vám řeknu, že máte na krku pisálka. Už se ho zbavili u roty F. Jenomže teď to už udělat nepůjde. Na pluku by mě vynesli v zubech. Prostě jen dávejte pozor, ať se mu nic nestane. Byl by to dost problém, kdyby to koupil. Mezi náma, McMillane. Kdyby ho odvezli do lazaretu s nějakým tím škrábancem, dalo by se to vydržet. Ale to jste neslyšel. Pojďte, představím vás," ukončil major rozhovor a zase se s McMillanem vracel zpět ke svému džípu.

Činnost v základně horečně pokračovala. Dobrá čtvrtina už byla přestavěna na opravárenské linky, dá-li se to tak říci a mechanici tu už vybalovali svoje nádobíčko. S potěšením zjistili, že nářadí, zanechané zde Němci se dá použít! Hned se tedy pustili do opravy prvního náklaďáku, který měl porouchaný chladič. Major s McMillanem se pomalu blížili k válečnému dopisovateli, který se vyptával každého vojáka na veškeré podrobnosti a také úplně všechno fotil. McMillan se tvářil čím dál tím kyseleji. Sotva je korespondent spatřil, ihned se k nim vydal.

"Pane Amesi, tohle je kapitán Joseph McMillan, velitel zdejší jednotky," představil kapitána dopisovateli. Novinář mu hned energicky potřásl rukou a přes kulaté brejličky s černými obroučkami zasvítil pár hnědých očí.

"Kapitáne, tohle je Robert Louis Ames. Válečný dopisovatel z The Washington Post," kapitán přikývl Amesovi:

"Brej den. Moje oblíbená barva je červená, mám rád jablkovej koláč, křížovky, komiksy, rád se napiju a taky se nemůžu nabaži Francie. Už jste si aši všimnul, že jo?" řekl nakvašeným hlasem. Velice dobře zachytil majorův káravý pohled, ale zcela úmyslně jej ignoroval. Přítmnost válečného dopisovatele jej začínala dost dopalovat. Tak blízko bojové linie a oni mu řeknou chraň ho! Vsadil by poslední dolar, že určitě pistoile, nebo jakýkoli jiný kvér viděl jen na obrázku.

"Kapitáne, vezměte pana Amese na stavbu opevnění, rád by jej viděl," řekl major. McMillan měl dojem, že to Davies asi dělá naschvál. řekl jen "Rozkaz, pane," a táhl Amese k džípu.

Motor džípu spokojeně vrčel a pneumatiky šustily po venkovské asfaltové cestě. Kapitán se snažil nevnímat Amesovo věčné dotazování se na cokoli, zvláště na průběh poslední bitvy, čímž se dotkl McMillanova citlivého místa. Ještě chvíli to hodlal snášet, ale pak už měl dojem, že toho skrčka vykopne z džípu ven a nezaství se dříve, než v Berlíně. Semkl čelisti a sevřel pevně volant. Definitivně ho dopisovatel dohřál, když komentoval vrak zdemolovaného nepřátelského hetzera, stojícího v poli.

McMillan zadupl brzdu, gumy zakvílely a džíp se stočil ke krajnici.

"Co se děje, kapitáne?" zeptal se trochu přiblble Ames. McMillan pustil volant a zahřímal:

"Nevím, jestli vám nedali blbou adresu, tam u vás v tom Balíkově! Tohle je, vážený pane, válka! Ne natáčení kovbojky, nebo snad idiotní grotesky. Tam u toho pásáku," zabodl prst na sklo, "zařvalo dvacet Němčourů! A vemte jed na to, že se sakra dobře bránili! Tak dobře, že bejt to moji chlapi, budou mít do večera všichni medajli. Pak to vylítlo celý do vzduchu a nepřežil jedinej! Jedinej! Tak si do psí prdele uvědomte, kde jste a neztěžujte mi to!" burácel McMillan.

Ames se zasunul do sedačky a tvářil se jako zmoklá slepice.

"Promiňte...kapitáne," pípl.

"Ne...poslyště, asi jsem na vás měl tak řvát, omlouvám se. Bylo toho teď nějak moc," řekl kapitán omluvně.

"Naprosto vás chápu, pane," odpověděl dopisovatel poněkud schlíple. Až do konce cesty se na nic nezeptal. Ani slůvko.

Na stavbě opevnění pracovalo asi třicet chlapů. Kopali okopy, stavěli pevnůstky a zřizovali hlídkové body. Lesík za rybníkem už spíše připomínal džungli ostnatého drátu a maskovacích sítí, mezi ním a dalším shlukem stromů se táhl zákop se dvěma těžkými kulomety a momentálně jej zesilovala jedna pěší četa. Kolem stálo několik obrněnců, které najížděly na své zamaskované pozice, které pro ně posádky připravily.

"Kluci, pohněte s těmi kládami, musíme to mít do hodiny hotové! Downingu, Rigley, Pawlowski, píchněte jim s tím nákladem! Neflákejte se, chlapi!" velel seržant Rodney, stojící na jednom z pařezů a řídil výstavbu opevnění oblasti, označené jako sektor Charlie. Sem patřil rybník, ten hájek a pár přilehlých pozic. Když uviděl přicházejícího kapitána s reportérem v patách, slezl a zasalutoval.

"Jde to dobře, pane. Náš sektor je už skoro hotový. Ještě tak hodinku, možná dvě a máme to úplně," řekl s pýchou. Mezitím si jej Ames několikrát vyfotografoval a přitom jej vyzpovídal. Rodney mu na vše úslužně odpovídal a ukázal mu jednotlivé, téměř hotové úseky. McMillan mezitím toporně obcházel jednotlivá postavení, nespouštěje dopisovatele z očí. Jestli si ten blbec něco udělá, oddělám ho, vrčel kapitán pro sebe.Ames mezitím fotil všechno, co viděl, vyptával se vojáků a všechno si horečně znamenal do zápisníku. Několika vojákům udělal skupinové foto u porouchaného StuGu.

Minuli jednu pracující ženijní četu, když v tom hustou mléčnu mlhu proťalo zasvištění a burácivý výbuch. Obrovský gejzír vody z rybníka se vznesl do vzduchu a rozplácl se na silnici a na břehu. Voda zmáčela plachtu projíždějícího náklaďáku. Řidiče exploze vyděsila a strhl volant. Studebaker naboural do stromu a zůstal stát.

Mezitím dopadl druhý granát a rozsekal definitvně těch pár zdí, tvořících ruiny statku. Cihly, trámy, kamení, kusy malty a obrovská oblaka prachu se rozlétla do okolí. Praskavá exploze zabila asi šest Američanů a zapálila opodál stojící lehký nákladní automobil. Dodge se převrátil na záda a z podvozku šlehaly plameny.

"Amesi, k zemi! Chytejte!" vybídl jej kapitán a mrštil po něm karabinou. Pažba zbraně udeřila Amese do nosu a spustila se mu z něj krev. Plácl s sebou do louže a vší silou si tiskl ruce k přilbě. McMillan zaúpěl. Prohlásil něco o idiotech a hleděl bleskově najít úkryt, protože granáty z nebe pršely jako kroupy.

Mezitím uháněl seržant Rodney do velícího stanoviště na sektrou Charlie, aby zjistil, co se proboha děje. Pár dalších šikovně zacílených granátů rozneslo na kousíčky právě budované polní skladiště. Déšť trosek padal do vody, bořil se do rozryté země, nebo šustil mezi větvemi stromů. Seržant dosáhl bunkru, ve kterém dva radisté vysílali na všechny strany a sháněli pomoc.

"Co je to, proboha?" ptal se sotva dechu popadaje, když vtrhl do nízkého bunkru. Vyškrábal se na nohy poté, co jej na kolena srazila tlaková vlna výbuchu a zamžoural na mapu.

"Německá děla, pane. Pálí na nás někde odsud," řekl radista a zapíchl prst na mapu. V zápětí se ozvalo rádiem volání o pomoc. Ve zvedající se mlze posádka sektoru Bravo, ten byl nejkrajnější na levém křídle obrany a zahrnoval lesík plus obranu silnice, spatřila jeden marder a hetzer, následovaných širokou rojnicí pěchoty. Rodney okamžitě volal do St. Ebremont pro posilu:

"Tady Trojka, tady Trojka, útočí na nás neznámý počet německých jednotek, opakuji, jsme pod silným útokem. Síla nepřítele není známa. Pošlete pomoc, nemůžeme se dlouho udržet, konec,"

Když čekal na odpověď, plazil se Ames s McMillanem do nebližšího krytu, v němž se už mačkalo několik ženistů, vojáků i tankistů, kteří se při tom dělovém přepadu již nestihli dostat ke svým pancéřům. Ty nyní z větší části stály v plamenech. Během několika málo okamžiků stálo těch pár tanků v jednom ohni. Dopisovatel z The Washington Post si je hned všechny vyfotil. Fotografoval také průběh nastávající bitvy. Zejména se mu vydařil snímek utíkající čety, která se včas snažila dostat do svých úkrytů.

Jiná německá jednoka udeřila na silně bráněné pravé křídlo a kryta mlhou se jej pokusila obejít přes pole. Byla ale zachycena americkým protitankovým kanónem . Rozpoutal se tuhý boj. Najednou všude byla plno postav v maskáčích. Vynořovaly se doslova odevšad! Bylo to, jako kdyby zničeho nic v tom zmatku vyrostly ze země!

Všude práskaly výstřely, rachotily samopaly a klokotaly kulomety. Kdesi dále v mlze řvaly tankové motory a vrzaly těžké ocelové pásy, drtící vše, co jim přišlo do cesty. Dělostřelba se mezitím odmlčela, ale jen proto, aby přišly ke slovu pěchotní minomety, šikovně rozmístěné v polích.

"Co to kurva je?" pískal jeden tankista, který se se svým coltem 1911 krčil u vchodu do úkrytu.

"Fašouni," odpověděl McMillan. Polním telefonem se pokoušel spojit s velitelským bunkrem, jenomže spojení bylo asi přerváno. Ať dělal co dělal, prostě to nešlo.

Rodney konečně navázal spojení s majorem Daviesem a ten přislíbil poslání rychlé jednotky. Zatím si prý mají pomoci sami. Rodney dal dohromady družstvo mužů a vydal se s ním na nejožehavější úsek, na sektor Bravo. Dva panthery tu už rozsekaly veškeré opevnění, ale pěchotě se přes jeho trosky stále nedařilo prorazit, byli pod krupobitím odvážných obránců.

Seržantovi muži zahájili rychlý útok do boku slabší pěší čety nepřítele a střetli se s nimi v krutém boji. Seržant sebou mrskl do vysoké trávy, odjistil svůj garand a pálil jeden výstřel za druhým, dokud nevystřelil poslední náboj a zásobník s cinknutím neodskočil. Němečtí vojáci se hroutili pod zásahy kulek, křičeli, káceli se do bláta. Kolem Američanů ležících v ostřici se přehnal panther s číslem 256 na hranaté věži. Svým kanónem zdemoloval přesně mířeným granátem útočící sherman. Rozžhavené trosky tanku se na ohnivém polštáři rozlétly do okolí, kde nadělaly paseku mezi prchajícími pěšáky. Vyřazený vrak zůstal v plamenech stát a dým se z něj valil v černém sloupci.

Muž z bazukou se doplazil do ještě doutnajícího kráteru a jeho kolega zasunul do raketometu střelu a zaklepal střelci na přilbu. Raketometčík stiskl spoušť a raketa se se syčením a hvízdotem vydala na cestu. Ve stejném okamžiku vypálil ukrytý protitankový kanón a zasáhl panthera přímo na přední pancíř. Dosud valící kolos se zastavil a jakoby poodskočil kus opodál. Vzápětí byl zasažen letící střelou do pancíře kolem motoru. Ze zádě tanku okamžitě vyšlehly plameny. Všichni byli přesvědčeni, že je německý tank definitivně vyřazen.

Jaké pak bylo překvapení, když motor tanku vzdorně zařval a pásy se skřípajíc pohnuly vpřed! Přesně v tom okamžiku se kapitán McMillan dostal do bezpečnějšího úkrytu a táhl sebou za pásek Amese, který hrůzou jektal zuby a mlel nesrozumitleně větu za větou. Svoji pušku držel obráceně a kolena se mu třásla.

"Sejměte ty šmejdy, postřílejte je, kruci!" řval na kulometčíka a ukazoval zuřivě na horizont, po kterém přibíhala další vlna německých pěšáků. Voják spolu s nosičem trojnožky sebou flákli na zem a okamžitě postavili kulomet.

"Amesi, od čeho máte krucinál ten zasranej kvér! Střílejte, hergot!" zařval na dopisovatele. Šokovaný novinář vzal pušku do ruky a zapřel pažbu do ramene. Zalehl na okraj mělkého kráteru a zmáčkl spoušť. Vyšel výstřel a prázdná nábojnice odskočila stranou. Střela srazila nějakého německého poddůstojníka. V poslední křeči stiskl spoušť samopalu a zbraň poskočila do vzduchu. Mrtvola se svezla na zem a zmizela v povlávající trávě.

"Já...já ho zabil. Kapitáne...on je...," blekotal Ames s třesoucíma se rukama.

"Jo, mrtvej. Přesně tak. Moc rád by vám totiž vystřelil mozek z palice. Palte dál, dobrá rána," okomentoval jej McMillan. Do jejich díry přiběhla čtveřice dalších vojáků a pálila po nepříteli ze svých zbraní. Náhle se u rybníčku ostře zablesklo a zaduněl hromový výbuch. Ten panther najel na podemletý břeh a v tu chvíli byl trefen ukrytým shermanem, který vyrazil z hustých křovisek na silnici. Břeh se pod tankem propadl a vyřinula se z něj kalná voda. Troska panthera zmizela pod hladinou a čouhala jen ožehnutá věž. Hladina se kolem něj vařila a stoupal z ní kouř.

Seržant Rodney mezitím zahájil přesun k rybníku a spolu s vojíny Taggartem a Pringlem s lehkým BARem kryli palbou ústup mužstva. Pak si jich všiml druhý panther a vydal se k nim. Z jeho výfuků šlehaly plameny, obrovské ocelové zvíře se valilo travou, drtilo mrtvoly a ti živí mu jen tak tak uskakovali z cesty. Jeho kanón promluvil. Z hlavně vyšlehl ostrý záblesk a granát proměnil Taggarta s Pringlem v hromadu spáleného a spečeného masa. Rodney odlétl odvržen vlnou tlaku pryč a dopadl do křoví.

McMillan signalizoval shermanu hrozící nebezpečí, ale to už panther natočil svoji vražednou věž a mrskl po pojíždějícím spojeneckém tanku granát. Vybuchl ve vodě kus od něj, ale stěna kalné vody a dýmu z výbuchu umožnila posádce zařadit zpátečku a rychle zmizet. Když se dým usadil, mohl velitel německého tanku vidět dvě letící rakety. Střely se přiblížily k jeho boku a explodovaly. Řidič a velitel okamžitě zahynuli a zbytek posádky chvatně opouštěl poničený tank. Nabíječi se zaklínila noha mezi uvolněným pásem a zemí. Křičel a naříkal. Pak jej zasáhla střepina z ručního granátu.

"Krucifix, kde je ta posila! Pobíjejí nás jako mouchy. Potřebujeme okamžitě tanky!" řval kapitán do sluchátka vysílačky. Z druhé strany mu odpovídal major Davies:

"Je to na cestě, před deseti minutami vyrazily tanky a pěchota ze St. Ebremont. Je to hodně tvrdý?" zeptal se.

"Sakra tvrdý, pane! Fašouni sice dostali na prdel, ale znova zaútočili, museli se někde přeskupit, nebo co!" McMillan se sklonil, když kus od něho explodoval ruční granát. Kolem jeho hlavy se prohnal vír prachu, hlíny, střepin a zničených cihel. Jeho nohy podrazila mrtvola zabitého Američana. Zhroutil se do kráteru a nabral si do úst hlínu. Prskal ji a plival všude kolem.

Ze zatáčky utopené v mlze vyjel první sherman, následován třemi dalšími. Pěšáci seskákali z tanků a zahájili útok na německé pěšáky. Tankové kanóny se pustily do prchající německé jednotky. Vojáci zahazovali zbraně, sbírali raněné a utíkali za hřeben, na němž vybuchovaly další a další granáty.

O pár minut později se u kulkami posekané díry objevil poručík Creek. Objevil McMillana sedícího na dně kráteru a kolem něj leželo pět mrtvých vojáků. Kapitán na něj zvedl studený pohled a protřel krví podlité oči. Pohlédl Creekovi přes rameno a uviděl pojíždějící tanky, pochodující pěchotu a zdravotníky s nosítky.

"Přišli jste právě včas. Málem nás dostali," řekl jen. Pak složil obličej do pořezaných dlaní. Mezitím zdravotníci odnášeli zraněného Amese, kterého zasáhla letící střepina a zle ho škrábla do nohy. Skučel na nosítkách, zatímco jej zdravotníci odnášeli k sanitce.

Bylo okolo osmé hodiny večerní. Pošramocená a prořídlá jednotka kapitána Amese se vracela do předsunutého tábora. Tady nebyl protiútok téměř vůbec znát. V okolí doutnalo jen pár stromů, rozstřelených náhodně dopadnuvšími dělostřeleckými granáty. Desátník Cooper spolu s vojáky mezitím dokončili stavbu tábora a stanice první pomoci hned začala přijímat raněné. Ve stanu s velkým červeným křížem na plachtě se pak operovalo celou noc.

Mechanici se vrhli na tanky a vozidla, která sem už jen silou vůle dojela. Mlha se pomalu zvedala. Zrovna teď, večer. Kdyb to tak bylo před několika hodinami, mohli by Němce vidět dřív, než se k nim dostali. Takhle zbytečně padlo příliš mnoho vojáků.

"Pane, volá vás major Davies, kapitáne," řekl mu desátník Cooper. McMilan unaveně přikývl a vydal se do stanu s radiostanicí. Teprve teď na něj dolehla veškeré vyčerpání z několika předchozích dnů, strávených převážně v boji. Doufal, že snad teď se trochu prospí. Jestli Němce zastavili, bude jim dlouho trvat, než budou zase schopní někde zaútočit.

Odhrnul plachtu, vešel dovnitř a radista mu předal sluchátko. Povzdechl si, ohlásil se a na druhé straně zapraskal majorův hlas:

"Kapitáne, potřebuji vás za půl hodiny tady na štábu. Vezměte si nějaké vozidlo a přijeďte sem. A s Amesem, platí, co jsme dohodli," řekl major suše.

"Rozkaz, majore," řekl a zavěsil. Zvrátil hlavu v ocelové přílbě dozadu, zaskučel a prohrábl si rukou hnědé vlasy. Přilbu odložil na lavici a pověřil Coopera, bay sehnal nějaký džíp. Cooper zasalutoval a vyšel ze stanu. Prošel kolem zničených Willysů a objevil jeden relativně nepoškozený. Sedl do něj, natočil motor a zastavil před stanem.

Pomalu vyjížděli z tábora a kapitán řekl Cooperovi, ať ho vzbudí, až budou ve vesnici. Natáhl se na zadní sedačku a během pár minut usnul. Auto vyjelo na silnici a projíždělo okolo místa poslední bitvy. Vojáci obnovovali opevnění a odklízeli zničenou techniku. Cooper trochu přibrzdil a předjel sanitní dodge, zastavující u několika zraněných mužů, které sem dovlekli jejich kamarádi.

Se soumrakem dojel do St. Ebremont. Ves byla plná vojáků, tanků, náklaďáků, pásáků a transportérů. Všude se pohybovali pěšáci, jezdily džípy a bručely motorky. Tu a tam postávala hlídka, nebo procházela kolem zaparkovaných vozidel. Džíp projel kolem stanoviště "empíků" a nechal vojenské policisty za sebou. Zastavil u velké, patrové, kamenné, hrázděné budovy. V oknech bylo zatemnění a před velkými dveřmi postávala dvojice stráží.

Cooper zastavil u polozbořené zídky a vypnul motor. Zatřásl kapitánem a muž shodil zelenou armádní deku.

"Mmmhhh...co je?" zamumlal.

"Jsme tady, pane," řekl tiše desátník.

"Dobře. Asi bych měl vylízt," kapitán ze sebe setřásl deku, vzal z podlahy pušku a vystoupil. Řekl Cooperovi, ať si zajde něco sníst, bude to možná na dlouho. Řidič přikývl a odešel.

Kapitán překročil rozvalenou zídku a kráčel po zdupaném trávníku, na nemž se válelo pár ohořelých větví z poraženého stromu. Zastavil se před strážným a ukázal mu svoje doklady. Voják vyndal z úst doutník, sklepl popel a posvítil si na doklady baterkou. Obrátil pár stránek a pomalu pokývl hlavou.

"Hej, Miku, pusť ho dál," posunul hlavou ke dveřím. Strážný se zvedl z obruby a pootevřel dveře. Na zahradu vnikl slabý paprsek petrolejky. Kapitán vstoupil do selského stavení a hned v přízemí uviděl, že se tu ubytovala jednotka si o síle čety. Vyklidili nábytek z několika spodních místností a lavice srazili k sobě. Na nich spali. Zdravili salutováním kapitána a ptali se ho, jak jsou na tom, po tom brutálním útoku. S několika vojáky prohodil pár slov a nabídl jim cigarety. Vděčně přijali. Pomalu vystoupal po dřevěných schodech a ucítil pach dýmkového tabáku. Minul se s několika vojáky, kteří do sklepa budovy snášeli zásoby a muniční bedny.

Vstoupil do dveří na konci chodby. Původně to asi byla ložnice a postel byla pravděpodobně odklizena do některého z vedlejších pokojů. Zády k němu stál major Davies a nahlížel přes škvíru mezi zatemněním a sklem.

"Majore," zasalutoval kapitán. Když jej Davies vyzval, aby se posadil, vstoupil dovnitř poručík Creek. Oba velitelé si podali ruce a prohodili pár slov. Měli si toho dost co říci od té doby, co se jejich jednotky po dobytí vesnice rozdělili s plněním různých úkolů.

"Whisky pánové?" nabídl jim major. Oba přikývli a do hliníkových kalíšků jim mojr nalil ze skleněné broušené láhve. Posadil se za stůl a zkousl mezi zuby dýmku. Sirky sfoukl a hodil je do popelníku na stole. Sňal ze stěny mapu a rozložil ji na pracovní stůl, obrátil ji směrem k oběma velitelům a zakreslil do ní několik bodů.

"Situace je nejasná," začal. Vybafl obláček dýmu a pokračoval: "Tohle jsou základny, ze kterých na nás Němci zaútočili. Jsou to Dietrichovi tankisté plus pěchota. Utrpěli ztráty, ale od letců víme, že se znova přeskupují k nočnímu útoku. Osobně netuším, kde ti šmejdi berou munici a palivo. Nicméně o tyhle tři základny se dnes v noci postará letectvo," ukázal na ty tři body na mapě. Creek se zachmuřil a svraštil obočí.

"Tak SS? Bylo mi divný, že se s tim nemazali. Kde je teď hlavní síla nepřítele?" zeptal se majora přímo. Davies rozmáchl rukama a troubelí dýmky ukázal na silnici a křižovatku mezi místy St. Samson a St. Romphaire. Červenou pastelkou tu udělal kroužek s otazníkem uprostřed a vyšrafoval jej.

"Někde tady. Upřímně řečeno, nemyslím, že po tak silné porážce by se ještě vzchopil k podobnému útoku. Sil má dost, ale ne k útoku," mávl Davies rukou. McMillan se krátce napil, polkl a prohlížel si mapu.

"Je tam obtížný terén. Jestli povedeme útok, tanky budou mít potíže. Pěchota pak zapadne do tuhých bojů o každý metr. To jsem zažil už jednou u Saint Lo a nerad bych znova, majore," Creek se na něj podíval a souhlasně přikývl. Vyndal doutník a zapálil si jej. Zapalovač schoval do kapsy a podíval se na mapu. Davies pokračoval:

"Jestli chceme dostat křižovatku v St. Samson a dobýt Condes, musíme tu oblast obsadit. Je tu malý...problém. Kus od St. Samson je nevysoký pahorek. Nepřítel na něm vybudoval dělostřeleckou baterii. Nemá zatím munici a nebude, protože skladiště zničí nálet dnes v noci. Jenomže je opevněný a my jej potřebujeme pro naše děla. Útok na kopec je cíl pro vaše dvě jednotky," major se opřel o opěradlo a založil ruce za hlavou.

"Majore, moje jednotka je téměř zničená. Nemám munici, lidi a ani potřebné vybavení," téměř zvolal McMillan. Creek také prohlásil, že on a jeho muži na tom nejsou nejlépe.

"Pánové, doplnění zásob, paliva a munice právě začíná. Obrněné síly se už připravují na přesun do oblasti. Vaše jednotky budou doplněny do plných stavů a vyrazí ve dvě nula nula ráno. Útok na kopec začne v půl třetí, čtvrt hodiny po útoku na místa St. Samson a St. Romphaire. Jestli chceme pokračovat v průlomu dál na Coutances, musíme tenhle problém vyřešit. Nemůžeme si dovolit nechat v zádech tak velikou německou bojovou skupinu!" prohlásil major tvrdě. Creek dopil zbytek whisky a zapálil si cigaretu.

Chvíli bylo ticho. Každý z přítomných přemítal nad plánem. Nikdo nemohl tušit, co je čeká, zvlášť, když proti nim stojí jednotky Zbraní SS. McMillan zavřel oči pro pomyšlení na další masakr typu sektoru Charlie. V duchu už viděl ten zástup mrtvých, roztrhaných těl a křičících raněných, Bylo mu z toho smutno.

Creek zavrtěl hlavou a podepřel si ji dlaní. Přemítal, co asi dělají doma. Vzpomínal na to, když byl malý kluk. Proč teď? Proč zrovna teď? Ať dělal co dělal, nemohl se na plán soustředit.

"Nějaké další otázky?" zeptal se Davies. Oba muži před jeho stolem zavrtěli. Postavili se, potřásli si s majorem rucemi, zasalutovali a vyšli ven. Když za sebou Creek zavřel dveře, doběhl několika skoky McMillana. Vyfoukl kouř a uchopil cigaretu mezi palec a ukazováček.

"Tohle bude tvrdý. Hodně tvrdý," odtušil. McMillan ho jen slabě vnímal, téměř vůbec. Byl pohroužen do svých vlastních myšlenek a začal se v nich utápět. Naklonil hlavu na stranu a řekl:

"To bude,"

Sektor byl v pohybu. Kolony náklaďáků, táhnoucích děla, nebo jen vezoucích zásoby a pěšáky směřovaly na svá určená místa. Celá síť silniček ze St. Ebremont a prakticky až k St. Lo byla přecpána technikou, vojáky a týlovými jednotkami. Právě mělo začít druhě dějství operace Cobra. Temná noční obloha se tu a tam rozzářila jasným zábleskem vybuchující pumy, nebo dělostřeleckého granátu. Přípravy k útoku byly v plném proudu a za několik desítek minut měl nálet na polní skladiště nepřítele odstartovat útok. Musel být úspěšný. Pokud ne-Němci zmobilizují všechny své síly k jejich obraně a způsobí tak Spojencům peklo.

McMillanova jednotka se s předstihem pomalu blížila ke své pozici a podle mapy se brzy měli setkat s německou linií. Opět se ocitli v kraji plném živých a vzájemně propojených plotů, louček a lesíků. Silnice a cesty mezi nimi vytvořily hotové bludiště a nejednou se museli vojáci vracet. Byli teď pár kilometrů od St. Samson a zahlédli tankisty a silnou skupinu pěšáků, jak se připravují vyrazit. Je však ještě čekala delší cesta. Museli si proto pospíšit.

"Máte spojení? Zavolejte trojku," nařídil kapitán radistovi. Trojka bylo označení Creekovi jednotky. O několik chvil později hlásil radista navázání spojení.

"Jak jseš na tom?" zeptal se McMillan poručíka. Creek odpověděl:

"Jde to. Blížíme se ke kopci po silnici do St. Samson. Viděli jsme pozice nepřítele. Jsou zakopaný na loukách a v těch plotech," potvrdil Creek McMillanovy obavy. Kapitán procedil mezi zuby nadávku a sevřel ruce v pěst.

"Dobrý. Nedělej nic, dokud bombarďáky neprolámou cestu. Až začnou naši útočit na St. Samson, necháme Němce doufat, že jdeme jen po vesnici a vo baterii nevíme. Až se otrkaj, vletíme na ně, příjem," McMillan doufal, že to vyjde. Protože jestli ne...

Creek na druhém konci vlny seděl ve škarpě a za tlumeného světla baterky jezdil prstem po mapě přesně v místech, která McMillan ukazoval. Pokyvoval hlavou a myslel na stejnou věc.

"Potvrzuju to. Musí to vyjít," s tím spojení ukončil. Přesun tanků, pěšáků, transportérů a náklaďáků mezitím pokračoval pořád dál. Němci na druhé straně byli ve střehu. Čekali, že Američané udeří, ale přesně nevěděli kde. Tušili jen útok na St. Samson, protože tady je křižovatka a hlavně palivová stanice, kterou vybudovali. Netušili, že hlavním cílem útoku má být kopec. Proto na poslední chvíli přesunuli některé jednotky blíže ke vsi.

A právě tam je zastihl nálet. Stovky kilogramů bomb dopadaly na St. Samson, na silnice kolem. Louky a živé ploty se měnily v hořící stěny a ohnivá pole. Všude burácela ohnivá a všetrhající bouře. Bombardéry B-26 shazovaly bomby dál a likvidovaly i polní opevnění, protitanková hnízda včetně kanónů. Tahle náhlá smrt ze vzduchu zastihla i motorizovanou granátnickou rotu, která se během několika okamžiků ocitla na onom světě včetně svých vozidel.

Nepříteli nebylo dopřáno vzpamatovat se. Sotva dopadla poslední bomba a nastalo chvíli ticho, vyrazily do útoku tanky. Otřesení Němci se hrnuli do dosud nezničených pozic a bunkrů. Kladli zuřivý odpor ve snaze zastavit americký frontální útok, který se na ně valil ze tří stran. Ocelová lavina na pravém křídle je doslova převálcovala.

McMillan se svojí posílenou rotou mezitím čekal na vhodnou příležitost, až bude moci úbočí kopce ostřelovat ze svých tří minometů a otevře tak vestu pro Creekův útok.

Stalo se tak čtvrt hodiny poté, co zaútočily americké jednotky na St. Samson. Přesně podle plánu.

"Jdeme na to, chlapi. Vpřed!" zavelel a spolu s lehce zraněným seržantem Rodneym se vrhli do útoku. Několik desítek vojáků proběhlo přes silnici a noc se proměnila v den. Všude plály exploze, bouchaly granáty, pálily kanóny a rachotily výbuchy. Za horizontem řvaly německé raketomety a rozsévaly smrt v řadách útočících Američanů u St. Samson. Během půl hodiny byly úplně zničeny dvě roty.

Na první německý okop narazili asi po třiceti metrech šplhání. Zezhora se na snesla prudká palba a zabila několik vojáků. Rodney ihned začal pálit ze svého thompsona a zasáhl trojici německých střelců, kteří neopatrně vylezli na okraj okopu v domění, že proti nim bojuje jen velmi slabá americká jednotka, nechopná vést široký útok. Mrtvoly se sklátily do křoví. Obránci stříleli dál v odhodlané snaze nepustit Američany přes svoje opevnění.

"Browne, vy a vaši muži, obejděte je a vykuřte je odsud! Ostatní je kryjte!" velel McMillan a nepřestával střílet. Četa desátníka Browna se zvedla a obešla zákop. Dostala se však do palby dalšího, který byl za tímhle a byla téměř celá vyhlazena. Desátník Brown, sám zraněn, se spolu s dvěma přeživšími muži vrátil a hlásil:

"Kapitáne, za nima je hned druhej zákop, pane. Kulomet a šest pěšáků," rozkašlal se a odplivl si. McMillan rádiem povolal tank a nechal jej vystřelit několik granátů na určené místo. Šestasedmdesátimilimetrové granáty prolétly s divným bzukotem nad plazícími se pěšáky. Nadělaly ze zákopů sekanou a Brown s dalšími muži pronikli smrští brutální palby zbytku obránců a rvali se s nimi pažbami, pěstmi a noži. Kus od nich vybuchly tři puškové granáty a rozházely mrtvoly německých vojáků po okolí. Desátník Brown byl přitom zabit.

Mezitím zahájil na druhé straně útok Creek. Utíkal přes spálené křoví a následován Parkerem a zbytkem roty zahájili útok na bytelný bunkr, hned u hlavní cesty na vrchol.

"Kurva, kulák!" vykřikl Parker, když se kolem prohnala dávka střel a stopovek. Vojíni Smith a Kohn byli okamžitě zasaženi a padli mrtví k zemi dřív, než si to vůbec uvědomili. Sám Parker zalehl tváří do bahna, které mu nateklo i do úst.

"Ustřelim jim prdel!" vyjekl Stanfield. Boxer zaklekl a pálil do otvoru jednu dávku za druhou. BAR mu skákal v rukou, ale jeho obrovskému tělu to nedělalo sebemenší potíž takový nápor zvládnout. Parker se doplazil pod vyvrácený strom a odjistil granát.

"Prskavka!" vyřikl a mrštil jím na střechu bunkru. Výbuch urval dvě klády ze stropu a rozšmelcoval je na třísky. Mezitím Price přesnou střelou zabil muže, který se prodral kouřem ven a chtěl samopalem vyřídit Creeka. S výkřikem se zhroutil zpátky do trosek bunkru.

"Dobrý. Sakra dobrá rána!" hvízdl mezi zuby Parker.

To už Sanders a další čtveřice mužů naběhla na bunkr a vyprázdnila do něj zásobníky. Náhle byli smeteni dlouhou dávkou. Sanders byl raněn do ruky. Svoji zbraň upustil, ležel před troskami bunkru a naříkal. Přiběhl k němu zdravotník Johnson, hubený a vytáhlý černoch a začal mu ruku obvazovat. Stáhl mu ránu, překryl ji obvazem a nakonec převázal. Sanders mohl s obtížemi bojovat dál.

Útok na celou oblast probíhal dál. Němci překvapení prudkým úderem nestihli včas své síly přeskupit a rozdělit a byli nuceni bojovat v dost špatně organizované obraně. Moment překvapení vyšel. Přesto se odhodlaně a statečně bránili. Obránci na kopci byli tlačeni směrem k vrcholu silnou minometnou palbou, která byla dobře cílena McMillanovou jednotkou. Likvidovala bunkry s kulomety a měnila je na vzduchem letící popel. Pak minometům došla munice.

"Time, nemaj munici, nemaj munici!" řval McMillan do vysílačky. Creek ležel přišpendlený palbou Němců v nedokončených zákopech kus pod vrcholem. Odpovídal jim Sanders, Stanfield a dalších bezmála dvacet vojáků.

"Vidim! Už jsme skoro tam...," pak se spojení přerušilo. Napadlo ho, že je asi přetržený drát od cluhátka, nebo tak něco, ale pak uviděl radistu Dogga, jak leži obličejem dolů, kus boku utržený a radiostanice rozmlácená.

"Do prdele! Přišli sme vo rádio!" zařval neskutečně naštvaný Creek a kopl do povalující se přilby. Nad bitevní vřavou prolétl P-38 a vypálil salvu raket. Žhnoucí ocasy se hnaly k povrchu, kde s hromovým a ohlušujícím rachotem explodovaly. Pod dvoutrupým lightningem se rozpoutalo peklo všeobecné demolice. K nebi se vzepjaly ohnivé jazyky, letěly kusy rozervaných děl, svištěly rozžhavené kusy a stoupal dým, jenž zahalil světlo hvězd a duněly silné exploze. Zatímco lightning odlétal, zahájily jednotky Coopera a McMillana pod dělostřeleckou podporou útok na pěšinu, vedoucí vzhůru. Teď jim v útoku pomáhaly i tanky, které se zapojily do obchvatného útoku kolem kopce, s cílem zamezit pronikání slabších německých jednotek. Německý velitel pochopil, že Spojenci mezi baterii a vesnici vrazili klín. Pozdě.

Parker se plazil rozmočenou cestou a krřovisky kolem něj protínaly střely a hvízdaly kulky. Dva vojáci kolem něj padli mrtví k zemi. S výkřikem se před ním svalil do bláta seržant Kruger. Parker sebou seknul pod keř a pálil do tmy. Záblesky ohně z jeho pušky šlehaly a prázdné nábojnice odskakovaly ven. Žbluňkali v blátě a občas některá z nich ještě zasyčela. Ze tmy se občas ozval výkřik zasaženého, nebo umírajícího. Všude třeskaly výstřely a chraptily povely.

Stanfield zaklekl kus od něj, namířil do noci a společně se čtyřmi dalšími muži postříleli asi osmičlennou jednotku Němců, která sbíhala z kopce dolů. Nebe se zatáhlo. Zčásti kouřem, zčásti mraky. Spustil se drobný a vytrvalý déšť. Pleskal do hlíny a měnil ji v rozmělněnou vrstvu bláta a kalné vody. Deštík se pomalu měnil v brutální a neprostupný slejvák. Piloti přes stěnu vody neviděli vůbec nic a museli tak odletět a nechat po tmě bojující jednotky nechat svému osudu.

Creekova jednotka již překonala několik krutých úseků a dospěla až těsně pod vrchol. Zbývalo jen zahájit hlavní útok. Vyčerpaný poručík seděl v polozatopené díře od letecké pumy a snažil se navázat spojení s dělostřelci. Zatím se mu stále nedařilo, spojení bylo přetížené. Chtělo se mu strašně spát, byl vyčerpaný a jeho vlastní zbraň pro něj byla neuvěřitelně težká.

Připlazil se k němu Parker a sklouzl na dno kráteru. Z přilby mu crčely potůčky vody, stékaly na uniformu a vpíjely se do bundy. Otřel si vodu ze pšinavého obličeje a řekl:

"Pane, jsme těsně pod vrcholem. Nemůžeme čekat věčně,"

"Já vím. Bez podpory to bude těžké. Zahájíme útok," o pár minut později se přestřelky rozhořely naplno. Američané oblehli vrchol a začali jej dobývat. Německá posádka ustupovala ze svých zákopů a prchala směrem k vrcholu. Ve výbuších ručníh granátů, blýskání explozí munice se McMillanova a Creekova jednotka probila slabým odporem až k vrcholu. Němečtí vojáci složili zbraně a vzdali se.

Byla to perfektně připravená dělostřelecká baterie čtyř děl ráže sto pět milimetrů. Kdyby dostali včas munici, byli by schopni tihle dělostřelci způsobit Spojencům v tomhle sektoru dost velké potíže. V úkrytech stálo pár pásových tahačů, kolem se válely hořící pneumatiky, poválené sudy, zkroucený ostnatý drát a rozházené pytle s pískem kolem rozrytých krytů.

Creek ztěžka dosedl na kolo jednoho po nápravu zakopaného děla, které jako zázrakem uniko zkáze. Sejmul přilbu z hlavy, mrskl ji na zvlhlou hlínu. Vyndal mokrou cigaretu, zapálil si ji a vydechl kouř. Zvrátil hlavu dozadu a nastavil tvář vlahému dešti. Po obličeji mu tekly stružky vody a vymílaly cestičky v jeho zaprášené a ušpiněné tváři. Otevřel oči a pozoroval ostatní muže, jak odvádí německé zajatce cestou dolů, odstraňují zátarasy a uvolňují cestu pro americké samohybné houfnice.

Zhluboka se nadechl. Ucítil zvláštní pach. Nebyla to spálenina, kouř, vyhořelý benzin, nebo střelný prach. Ani vyvržené vnitřnosti, nebo spálené dřevo. Byl to pach vítězství...