|
V těle jedné mladé matky
udály se náhlé změny.
Někdo řek by přímo zmatky;
Dodat však se k tomu patří
že to jenom světlo světa
spatřit měli by tři bratři.
První nevěřícím Tomášem byl
něboť jenom tomu věřil
co sám viděl
hmatem zkusil
popřípadě co si změřil.
Ten druhý byl jako Janek.
Všechno plete,pochyby má
proč prý zadkem není předek
příčinu má za následek
takže světlem jeho bytí
zůstávala tma.
Třetí byl ten,který věřil
že už jenom to,že tu je
musí dílem býti toho
že nás něco přesahuje,.
Prostě bratři jak se patří
někdy ne a jindy v sporu.
Pojďme tedy poslechnout si
kousek jejich rozhovoru.
Janek pochybovač:
Co si myslí moji bratři
o tom zdejším bytí.
Zdálo se mi totiž dneska
že nás teprv čeká žití.
Věřící:
Připomněla se ti bratře
tvoje čistá mysl.
Ve všem ukryt bývá smysl
ani to,co se ti zdá
nemůže být náhoda.
Proto i já sdílím víru
že nás teprv čeká žití
na nějž někdo ušil míru.
Tomáš nevěřící:
To je hloupost jako trám.
Sám si lehce spočítám
že už nic tu krom nás není.
A až bude po nás veta
zbude jenom tlení.
Nikde není života
vše je jenom prázdnota.
Věřící:
Tuším,že jsme v těle matky
jejíž lásky čistota
přípravou je pouhou zatím
do pravého života.
Uvidíme teprv věci
o kterých nic nevíme.
Uvnitř sebe kdesi
slyším ten hlas,což vy ne..
Tomáš nevěřící:
Ten tvůj život, jak sám říkáš
jak by mohl vůbec být.
To by musel přece dávno
někdo se z něj navrátit.
Nikdo tu však nikdy nebyl
ani nikdy nebude.
A ten hlas o kterém mluvíš
je jenom tvým přeludem.
Janek pochybovač:
Cos to říkal o mámě?
Žádná matka přece není
vždyť ji nikde nevidím.
Což tu bratře žijem s bláznem
anebo zas jenom sním?
Věřící:
Vždyť je přece všude kolem
ať jsme kde jsme
vždy jsme v ní.
A když někdy mlčím s tichem
cítím její hlazení. | 
