Tancovalo dívča v lesích roztodivných,
vál jí věter v tvářích roztomilých,
tancovalo dívča měsíčku pro radost,
jenže jej tatíček měl z toho zlost.

Prosil ju tatíček, ať dívče netančí,
ať jako chasa v noci spí radši,
jenže dívče nedalo si říci,
nedal jí rady aj políček v líci.

Pod dívčinou divou zem se velmi hnula,
s hrůzou však zjistila, že od noh ustrnula,
od tej dávnej doby tyčí se tu hora,
ať všeckem připomene, co je pokora.