Radosti plné marnosti…

 

O čem to vlastně mělo být?

O čem se řádkům může zdát?

O tom, že ze snů zbyla nit

na jejím konci? ….špatný vtip

O tom, jak těžko sobě lhát

 

Do dlaní vpíjím touhy noci

smutně se točí a já s ní,

jak díra v botě po pár krocích

jak pocit lásky v jejích bocích

na letní píseň…  padá sníh

 

…že ruce prázdné bez otěží

že náklad těžší, než jsem chtěl,

kůň stále jiným směrem běží

že křik můj vnímá? sotva, stěží

je houpací – já nevěděl….

 

Na křižovatce slepých ramen

uprostřed vln a bezvětří,

v soutoku řek jimž chybí pramen

duší ti letí tiché „Amen“

pes slepý stopu zavětří…

 

Smíchané barvy jejich krví

prsteny s puncem bez ceny,

teď poslední jenž chtěl být prvý

pojídá pokrm z vlastních mrví,

ke klíčům zámky ztracený

 

Děkujíc Bohu, který není

obrací stránky planých slov,

výhra i prohra v nic se změní

pravdivá lež pak v tiché tlení,

a s prázdnou pastí končí lov

 

K čemu je válka bez kořisti

k čemu je dotek bez citu,

co jeden s perem v ruce zjistí

když na hrob zítřků padá listí

     Umíráš se mnou – nejsi tu…