Bojím se

Oknem se jedna velká hvězda rozzářila.

Ty jsi na peřinu tělo roztáhla místo abys jej skryla.

Za střechou jenom vítr duje.

Ty si tu jako kočka předeš, mnou mráz noci prostupuje.

Jediný blesk – jak světlo rozsvítí a zhasne.

A světlo lampy na tvém boku ospalé a krásné.

Jak zlato s medem kdybys v ohni roztavil,

Se jeho pramen k tvému krku připlížil.

A noc je tichá jako mrtvé město.

Já sedím v koutě, bojím se tě, ale přesto

chtěl bych být světlem slitým ze zlata a medu.

Ty směješ se mi přivřenýma očima plnýma přitrpklého jedu.

A noc je tak tichá, bez deště a hřmění.

Bojím se tvého těla, bezdešného blesku,

     Bojím se svého snění.