|
Nic se nezměnilo lásko,
jenom teď do mých otevřených dlaní
padá déšť tvých slov, které poslouchám
a umírám se svými.
Nic se nezměnilo lásko,
jenom jsme příliš pozdě poznali,
kolik je moudrosti v nevyřčených slovech,
a jak pevné a nerozbitné zdi umějí stavět
ta, která byla vyřčena…
Nic se nezměnilo lásko,
jenom spousty krásných slovíček
usnuly v zapomnění
a umlčeny se nedočkali rána.
Zaslepeny přívalem jiných,
zasypány explozí emocí…
Nic se nezměnilo lásko,
jenom už nechceme dávat
věcem, činům a slovům
ty správný názvy,
a tak jsme výčitkám
začali říkat konstatování…
|
|
|
