dnes už nemusím chodit bydlet do stanu

v mém sluncovním přístřeší jsou pokoje pokojíčky

trhám a rvu se o kusy, o kousíčky

a možná, že nápad dostanu

jak lásku si vychovat

když váha bude zlá, chci číhat na pád

roky a roky na miskách laskavou při střežím

okus lásky je bolavý

křičí a brání se

o kus lásky ničit nebo ji pochovat

není vždy černobílá divadelní beznaděj

roste a kroutí se, hluboká široká daleká

bez dna děj