Jsem jírovec

V kořání starého jírovce

už v srpnu seschlého

já dneska choulím se

jen málo stačí kouzlení

a já se ve strom proměním

Co já - strom - lásky rozdala

ve větvích seděli mí milí

zobáky něžně krutě klovali

a občas větev zlomili

darebové rozpustové to byli

a večer k spánku ulehli

do hnízd ve větvích mých

Vrátit tak aspoň na krátko

tu sladkou podvečerní chvíli

leč  moje listy hnědavé

jsou prošlé milostné dopisy

dávno, tak dávno přečtené

a moje listy nelisty

jsou prázdné kukly motýlí

jsou prosba, bože, zachraň mě

moje listy  zkroucené

jsou prsty zalamované

v prosebném gestě

ať všechno mé

už navěky je barvité

živé a věčné

ať šumím, voním po jaru

v říjnu ať tělo moje zlátne

ať hojím, těším, dávám stín

a do těla mého živého 

ať zrádná sekera netne

A slza dávno odtekla

po žlábku kamenném

co v kmeni mém

si časy  vyhloubily

ach, odkud odkud čerpat síly

vždyť  ty časy  nečasy

všechny ty stromy kolem mě

si k pohřbu vystrojily.