hudba kolébavá

kolem přelétává

netečně

sekera času

lhostejně vibrující

seká tenké třísky

z letorostů

ty hrany seklé

ještě mízou vonící

blikají na světle

mihotavě

otázky blednou

odpovědi zůstanou

pevně zaklíněny

mezi kruhy

chodím po světě

jen tak

jako vítr

od pólu k pólu

kolem všech poledníků

pořád dokola

vězení představ

jen tak

jako pouta

od ruky k ruce

svazuje odhodlání

vznést se do ticha

vím že uslyším

jen tak

jako vítr

od ucha k uchu

navzdory lhostejnosti

vlastní funění

není nic kolem

jen tak

jako soucit

od oka k oku

těch tůní vyslzených

do suché skály