On, on, on,

on v nemocnici.

Ten jeho obraz,

sedící schoulený postavy

na chodbě na židli v pyžamu.

Ty upracovaný ruce,

složený v klíně

a jeho laskavý tichý hlas,

ten ke mně promlouval,

když jsem šel

pod korunami letních lip

a zuřivý vítr s deštěm

rval jejich větve,

můj deštník, šaty a duši.

On,

můj tatínek

bezbranně schoulený

v nemocnici.

22.11. Léta Páně 2001