Jsem dívka vystřelená do vesmíru

zmocněná stopami žihadel

podomní obchodníci bratři mí hledači

stejně neduživí jako já

a můj vlastní sestup se obtáčí kolem noci

kterou jsem kdysi bezesporu 

                                          byla…

Stěží chápeme rozsah vlastních slov

i mimo i přes nás

my jako hvězdokupy

jako zrozenci jeskyní vystlaných suchým peřím

odtud touha po létání

ve větvích vesmírného stromu

muž v kápi která je-podívej-

která je prázdná

až na to světlo a teplo

a shledáváš krásu tohoto pohybu mezi okrajem a okrajem

ovšem z druhé strany-

Uklidňující vyznání všeobsahujícího prostoru

ukolébává zdatné spáče

kudrnaté hochy s žirafími krky

kteří stále pijí z mléčné dráhy

podivuhodně vykroužení

se zadečky plnými drog

pouze dnes se jim tak neříká

odříkávají mantry obracejí se za svůj krk

za vesmírné oči a jícen

otevírají už dvakrát otevřené

a přece se durdí, vesmírní hoši

a znovu uléhají na měkké postele

z nichž sesílají výpary svých těl dolů na zemi

kde víří jako možné myšlenky

v rozpukaných zdech

v kontejneru s odpadky

v obchodním domě

v kleci divokých zvířat v jejich pachu

který tak nádherně rozrušuje

myslí

ztracenou sílu lidí

ve špíně, v prachu, sílu divokosti

staré stádium zhnisané krve

a prvních otázek po smyslu

zatracenosti přiznané či nikoli

útěcha jako

svíce

vědomí

(Jsou to zápisky z cest

pro soukromé účely)