Byl to blues?

Poslední šance cítit nás,

Vidět, co cítíš.

Cítit, co si myslíš.

V koutě sprcha chčije,

Kapká, více slaná nežli sladká,

Po těle se točí

Moře slz, láska močí.

Šeptám ti něžně

Jako v noci v náruči,

Miluji Tě, ale vážně

Proč nemůžeš tu bolest ukončit?

Nebo to byl waltz?

Neměla bych se s tebou ploužit

Nebo by to nikdy nemělo skončit.

Jen tančit

Po zbytek života.

Prosím Tě klidně,

Řekni, že už nic necítíš.

Prosím Tě pevně,

Zalži a nech mě odejít.

Přála bych si chytit čas,

Zaškrtit ho právě včas

Uteče mi opět, znovu a zas.

Měla bych se přestat bát,

Chci se znova začít smát.

Nepouštěj mě, i když tanec skončil,

Nepouštěj mě, když na okamžik vidíš,

Co jsme měli,

Nepouštěj mě,

Když nejsi ochotný říct,

Že ke mně už nic necítíš.

Zkoušela jsem všechno víc než jednou,

Abych utekla před pravdou,

Jen abych na chvíli předstírala,

že člověk může dýchat bez kyslíku

Připadám si jako když chodím

Ale zároveň se nemůžu nikam pohnout.

Jako když jím hodiny

A stále mám hlad.

Nechci si to přiznat,

Vyhráli,

Vzali, co jsem měla,

Co jsem vždycky chtěla.

Oni tuhle hru s nenávistí umí.

Než-li já.

Ale už jen kvůli tomu, co dělají,

Nikdy nebudou mít svou hodnotu.

Nemůžeme hrát na přetrhané struny,

Ale přes tu všechnu bolest,

Přes to bláznovství,

Z kterého jsem asi zešílela.

Je mi jedno, co kdo řekne,

Je mi jedno, co kdo udělá.

Já Tě miluji

Protože jsi mi nedokázal říct,

Že ke mně nic necítíš,

I když vím, že o mě nestojíš,

I když vím, že mě ze všeho nejvíc nesnášíš,

Vím, že už nic dobrého si nemyslíš,

Je lepší mě nemít rád,

Když vím, že budeš beze mě šťastný,

Je lepší dělat, že k tobě nic necítím,

Abys nepochyboval o svém rozhodnutí.

Byl to blues? Poslední šance cítit nás?

Poslední šance pevně se sevřít,

A dívat se naposledy,

Jak jeden druhého má člověk rád?