Byla jednou jedna farma. A na té farmě byly dvě malé ohrádky. V jedné bydlel velký táta čuník, ještě se svými dvanácti synečky. Táta se jmenoval X Na Druhou, a na synečky zatím pokřikoval "X", protože pro ně ještě nevymyslel jména. Ve druhé ohrádce, hned vedle té první bydlelo sedm pěkných oslíků. A táta čuník měl problém. Velký problém. Celý den se vztekal, to proto, že ho nedokázal ani za nic vyřešit. Chtěl totiž změřit své malé synky, přičmž věděl to, že jsou všichni na chlup stejně velicí. Až jednou, když už všichni lidé na farmě spali, a táta čuník právě chroupal jablko, dostal výborný napád. Popošel ke kraji ohrady a přes plot zahvízdal na oslíky. Ti se otočili aby zjistili co po nich táta čuník chce. A ten jim to pověděl.

"Oslíci, potřebujeme vaši pomoc!"

"Proč?" zeptali se unisono oslíci

"Nejdřív pojďte sem, musíte být tady, potom vám všechno vysvětlím." řekl táta čuník. Oslíci něco bručeli o tom, že se jim nechce a že proč jim to nemůže říct teď, ale nakonec všichni pěkně  po jednom přeskákali do druhé ohrádky. Předtím než oslíci doskákali vypadala mapa ohrádek takto:

x2 + 12x = 7

Po tom co oslíci doskákali vypadala by mapa takto:

x2 + 12x - 7 = 0

Táta čuník, totiž věděl, že když sečte svou velikost a velikost svých synků a následně odečte velikost oslíků, vyjde mu čistá nula. Musel ovšem zjistit kolik přesně měří oslíci. Táta čuník nad tím chvíli dumal, a pak vítězoslavně zvolal: "Heuréka! Už to mám! Všichni se teď roznásobíme do závorek!" Všichni na něho najednou hrozivě civěli. Vypadalo jako kdyby si mysleli že se táta čuník zbláznil. Ale táta čuník jim poodhalil roušku tajemství, a když bylo vše vysvětleno roznásobili se tak jak jim to táta čuník zadal. Táta si to chvíli počítal a pak přišel na to že:

(x - 3)(x - 4) = 0

Ale z toho vyplývalo, že selátka jsou buď třikrát nebo čtyřikrát větší než malí oslíci. Táta čuník se potom strašně rozzuřil, zanevřel na matematiku a zbytek života se věnoval dráze vrcholného politika.