Už tisíc let jsem tady mezi vámi

už tisíc let vás stále provázím

jsem nevěstkou i jeptiškou a vaší paní

už tisíc roků, tisíc jar a  tisíc zim.

Já hrála jsem tu  v mnoha různých rolích

byla v nich láska, touha, moc i zmar

mé jméno znělo na bitevních polích

v mé duší pálí chlad a studí žár

K mým nohám padly hlavy panovníků

mne provázel vždy obdiv, smích či hněv

muž pro mne měl buď báseň nebo dýku

na moji počest prolévali krev.

Už potisícé jsem na tomhle světě

už potisícé svůj part přednáším

už zase hraju v téhle operetě

jak já jen tuhle roli nesnáším

Když minule mi bylo šestadvacet

já doufala, že už tě nepotkám

proč musí se ta scéna znovu  vracet

proč nevím zas, kudy mám jít a kam

Už tisíckrát jsem hrála tuhle roli

už tisíckrát‘s mi zemřel v náručí

proč opět mne tvé rány tolik bolí

snad potisící mne to poučí

Nechci hrát už v tomhle představení

já přeji si už z kruhu vystoupit

když rozhodnu se, vím, že se to změní

že naleznu tu přetrženou nit.

Vždyť tenhle svět je našich duší hřiště

a karma není zdarma – to už víš

co nedokončíš vrátí se ti příště

však každým krokem stoupáš k cíli blíž

Tak ruším všechny smlouvy, mažu dluhy

a děkuji za skvělé angažmá

a dál jsem já svým pánem, nikdo druhý

je na vás, jak se s tím kdo porovná.

Má příští hra je pouze z mého pera

a tragédie víc se nekoná

můj dnešní  výstup, to je derniéra

ten příští příběh režíruji já.

Už tisíc let je pouto mezi námi

Už tisíc let tě světem provázím

Jsem matkou tvou, tvou smrtí i tvou paní

už tisíc roků, tisíc jar a tisíc zim.