Slunce posel času

K světlu oči upínám

modré oblohy se ptám

kdy  rozervaná mysl

zas života najde smysl

Když tu schovalo se do mraků

Zeptej se později soumraku

Venku už se šeří

světla velkoměsta září

neony se moudře tváří

jako broučků malé laterničky

Dívám se tiše s přivřenými víčky

Jak ty mi můžeš pomoci

Všeptej svou prosbu do noci

Měsíc ozářil hladinu

Ospalý zrak slábne nocí

Zbloudilý poutník bez pomoci

sedí jak kachna v jeho odlesku

Bezmocný červ v hvězdném potlesku

Od světla se nikdo nic nedoví

Jen tmy se ptej-ta všechno ví