KDYŽ DEN se soumrakem
pustne,
když nastává bezobrazný čas,
kdy se osamělé hlasy pojí –
zvířata nejsou víc než lovci
nebo štvanci –
květy už jen vůní –
kdy se vše stává bezejmenným jako na počátku –
jdeš do katakomb času,
které se otvírají těm, kteří jsou již blízko svému konci –
tam, kde plody srdce povstávají –
dolů do temného nitra
se noříš –
již smrti nadosah,
která je pouhým větrným průchodem –
a ty zkřehlý rozevíráš na konci
své oči,
ve kterých už nová hvězda
svůj odlesk zanechala -

* * *

WENN DER TAG leer wird
in der Dämmerung,
wenn die bilderlose Zeit beginnt,
die einsamen Stimmen sich verbinden –
die Tiere nichts als Jagende sind
oder gejagt –
die Blumen nur noch Duft –
wenn alles namenlos wird wie am Anfang –
gehst du unter die Katakomben der Zeit,
die sich auftun denen, die nahe am Ende sind –
dort wo die Herzkeime wachsen –
in die dunkle Innerlichkeit hinab
sinkst du –
schon am Tode vorbei
der nur ein windiger Durchgang ist –
und schlägst frierend vom Ausgang
deine Augen auf
in denen schon ein neuer Stern
seinen Abglanz gelassen hat -