Divnej čas a podivnej svět,

tak se dívej a říkej: „To už jsem čet‘!“

Život je jak kniha otevřený,

člověk má pro lásku srdce uzavřený.

Napravo-nalevo – nevidí už nic

a ten, co vidí, by chtěl, abys viděl i ty víc.

Život je jak kniha, co máš nedopsanou,

pokud láska zůstat nechce, řekne na shledanou...

Odejde tak rychle, jak rychle přišla k nám,

člověka opustí – zas zůstane sám.

Život je jak kniha, co čteš právě,

pokud jsi flegmatik, zvládáš ho hravě.

Problémy, starosti jsou ti pak fuk,

ten, kdo mi ublížil, má v rukou šíp a luk.

Život je jak kniha se zažloutlými stranami,

bez srdce na dlani neprojdeš jeho branami.

Mít ho však na dlani je riziko veliké,

šíp ho zasáhne, zničí ho a nic ti nezbyde.

Život je jak kniha, již dočíst nelze,

kdo se zamiluje, ten se na horské dráze veze.

Projíždí po světě závratnou rychlostí,

pokud druhý lásku opětuje, je svět pln radosti.

Život je jak kniha, jejíž slova úsměv do tváře vhání,

kdo je zamilován, vznáší se v oblacích bez ustání.

Prolétne po světě tam a zas zpátky,

pusť lásku k sobě srdečními vrátky.

Život je jak kniha, zůstává otevřený,

ty vrátka neotvíráš, jsou pevně uzamčeny.

Život je jak kniha vázaná do kůže,

nic než láska tvá mi pomoct nemůže.

Šípem jsi zasáhl střed srdce mého,

jsi střelec dobrý, trefil ses do černého.

Život je jak kniha, které stránky chybí,

že mě nemiluješ mé oči vidí.

Mé srdce se bez tebe samo souží,

mé smysly po něze už hodně touží.

Ty jsi však chladný jak královna ledová,

to druhému k vyznání odvahy nedodá…

Divnej čas a podivnej svět…

Slova lásky šeptají. Řeknem‘ je… tři… dva… jedna… teď!