O MIMINKU

Bylo jednou jedno miminko a to bylo nejkrásnější na světě. Bylo to totiž naše miminko. Ještě se sice nenarodilo, ještě se schovávalo v maminčině bříšku, už ale vesele žilo a cumlalo si paleček. Vždycky jsme si spolu večer povídali. Totiž, já jsem povídal, maminka se smála a miminko tiše naslouchalo. Kromě toho, že bylo nejkrásnější, bylo také nejhodnější a nejvychovanější, nerušilo, když mu někdo něco povídal nebo vysvětloval.

V první řadě jsem mu vysvětlil, že se nemusí bát, že se tam nebude mačkat napořád, že pro něj máme připravený větší pokojíček, jenom kdyby ještě malou chvíli počkalo, než jej krásně zařídíme. Pak jsme si taky vyprávěli pohádky. Já jsem vyprávěl a ono zase naslouchalo. Jen občas se překulilo na bok, aby se mu lépe leželo a maminka, která pohádce zvědavě naslouchala také, se začala smát, že ji koplo, jako by na tom bylo kdoví co legračního. Ale byla to naše milovaná maminka a tak jsme se smáli s ní, já nahlas, ty potichu. A když jsme potom usnuli, spali jsme všichni pospolu s těly propletenými jako ten první den v ráji, když bůh stvořil milování, klidně a tiše až do rána.