Šedobílý kouř cigarety

pluje oknem přes mříže.

Na záchodech dívka sedí,

v chodbičce studené,

plné nedopalků.

Kouří a pluje

v duši své po vlnách moře

jako rybář v lodce prkenné...

celým dnem....

Síla větru povívá s listy

za oknem s železnými mřížemi.

Ve studené místnosti s vysokýma stěnama,

dívka sedí obklopena hvězdama...

jež nehnou se

A maluje myšlenkami

jak malíř ve vedlejším pokoji jistě..

Ta dívka ztracená.

vesmírem sevřená.

Svět ji opustil

a člověk odhodil...

V myšlenkách na vše

a zároven na nic...

dívka co nechce víc než nic...

studánky hluboké,

čirou vodou zalité,ze srdce zarytě

hledí do stěn doufaje,

že uvidí den...

co v duši cizí ,daleké,

roztaje kamení zamrzlé.

…....dívka co snaží se, v skrytu duše najít se,

…....jako lev v kleci, co na měsíc neviděl

….................jako kocour na stromě, jenž skočil a zabil se