Kudy cesta nevede,

my hledáme pěšinu zoufale.

S hlavou v oblacích doufaje,

že černá noc

neztratí v nás moc

a sílu k žití,

byt´ v prdeli neroste

ani suché kvítí.

A ze smutku stane se

prostředek k bytí.

A hlavu budeme míti

na noc kam složiti.

Však s měsícem nade sny,

hezky je k žití.

A hvězdy vymřelé nad námi,

tam i tu

zvrátí pryč naši samotu.

Neb nevíme,kam zítra hlavu skloníme,

je jisté, že i tak sníme,

o těch co hledáme,

o tom co nemáme.