„Čekání na Godota“

V srdci bodá samota,

a nezbývá už čekání

ani na „Godota.“

Neb víš, že nepřijde.

Snad jen slzy, po tváři stečou

a vzpomínky se zastaví, neutečou.

Víš, že nepřijde.

A zítra slunce nevyjde.

Beznaděj zavládla

a bezmoc mě ovládla.

Tváře těch známých lidí tu,

nezvrátí moji samotu.

Tváře těch neznámých lidí tam,

s nimi já v noci usínám.

A čekám, že slunce vyjde.

A čekám, že něco přijde.

Nechci však nic.

A přece krásná nebude sobota,

vždyt´ v srdci zůstane neustálé

čekání na „Godota“.