Zprava štěstí, zleva chlad.

Nám bylo dáno spolu umírat.

Uvnitř cosi, co nedá se vyhnat,

tělo prolezlé hadem dogmat.

V extázi, v transu a v pokoře

nemáme bratra, nemáme soupeře,

jedinými přáteli - barevných kruhů šest,

ještě chvíle, dílo druhé dokonáno jest!

Posila duše do uší se line,

okolo prázdno, jen kazatel hyne,

nesmrtelný smrt zná z nás nejlépe,

kladivem sestřiným již brzy oslepne.

Bomba dvou smyslů a druhů

se smíchem i s pláčem pro mnoho důvodů,

běhá ti po zádech bratříček mráz,

znovu a znovu žadoní o provaz.

Plavme se jeskyní k našemu světu,

k světu, v němž žijeme, k světu, jenž je tu.

Zítřek je nula, dnešek je tma,

významem jazyka je slečna mrtvá.