zdálo se mi o stařeně které chyběla

tvář a přední půlka mozku

místo nosu a úst měla

jakousi škrabošku

ale tam kde mají být oči

zel otvor 

zvíci lyžařských brýlí

bez ustání něco ševelila

její řeč byla jako pára 

zatímco moje slova bezmocně vybuchovala 

v tom prázdném předsálí její hlavy

stejně nepotřebná jako vše co tam kdysi bylo

snad to byla nějaká dávná příbuzná

snad to byla ta poslední z mých nevěst a nevěstek

nejspíš to byla jen únava která si našla hůl

každopádně ten den jsem si nebyl ničím jistý

a nejméně tím že se mi to opravdu zdálo