Bohemia

Říkám si..

Co s větrem, když Ti vlasy nerozcuchá

K čemu smích , když ústa neotvírá

Proč nebýt lehký jako pták

Proč neříct, HERGOT je to prostě TAK?

Z pastí a  pastiček, z jamek a dolů,

       Vyběhnu po schodech, z ohnutých zad.

               Po cestě nahoru, potkám pár volů,

                      co se mě zeptají, „odkud si spad?“

Boha, jak chutná touha?

Málem jsem zapomněl, jak chutná žít….

Prachy za radost, tak to má být

Vůbec nic jsem nepochopil

Jsem už dostatečně hloupý?

Mám…

RADOST. Jsem na škole pro blbé

Všichni nám říkají,že z nás nic nebude,

 Pustí nás do světa. Bacha! Vládne tam teror z iluzí.

 Po čase odpovím na dopis od taty:

  …“ne, nikdo se tu nevěší, neznají dukáty….“

Konečně…

Odpadní rourou už mizím v krajině,

Někteří zůstali, Ti jsou v tom nevinně

Zrození v SAMETU, bez frustrovaných genů.

Nemyslím, tedy jsem.

To už tady párkrát bylo, to se časem nevyčistí,

ležím v lese na pasece, huba plná listí.

„Nedívejte se děti na toho chudáka a zapněte si svetříky

Koukněte, tam na obloze, slunko světlo jistí“

Jé, to je hezké, jé a to je milé

Na to ta ta, buchy buch! Prostata bouchá na dveře.

Když to není stáří, aspoň dobrý proti nevěře,

                                                           Nevěřím už totiž nanic,

                                                            s alzheimerem jsem jistě panic.

                   Blbosti žvaním sobě do očí  a tiše DOUFÁM,

                   že se to nějak otočí

                   Ale ne moc,

                   a ne zas tak málo,

                   aby to,

                   do hajzlu, za něco stálo

Rudy Pírko