POZVÁNKA NA USMÍŘENÍ
KOMU: JEMU
ODE: MĚ
PŘEDMĚT: ABYCH ODČINILA TO, CO JSEM PROVEDLA
DATUM: KDY JEN BUDEŠ CHTÍT…NENÍ PŘECE VŠEM DNŮM KONEC

Odpustíš mi???
Třeba to pochopíš, až si přečteš můj deník. Nejsou to jen slova. Pro mě ne. Snad se stanou skutečností i pro TEBE!


I. den
Moc ho miluju, strašně moc. Já vím, ublížila jsem mu a zasloužím si za to trest, ale proč tohle. Vždyť jsem to chtěla!!! Bože, jsem blbá. Tak neskonale hloupá. Přijít o nejlepšího přítele vlastní arogancí a nafoukaností. Je to jako schválně natruc rozbít svůj krásný porcelánový hrníček, a pak později někde v koutku plakat nad střepy, které už nechtějí zapadnout dohromady, ať se snažíte jakkoliv. Už nikdy to nebude takové a můžu si za to SAMA!!!

II. den
Já byla pošetilá, on zkušený. Já ho milovala, on mě asi ne. Nevěděl to, nikdy jsem se nepokusila mu to říct. Ale stejně to bylo krásné. I když vůbec ne reálné. Byly to jenom sny, které nejdou chytit, a když se o to pokusíte, proklouznou vám mezi prsty jako ten nejhbitější úhoř. Jiné lásky voní po třešních, jahodách a létě. Ta naše byla poznamenaná chladností techniky a kilometrovou vzdáleností a …. Fantazií. Tou úplně nejztřeštěnější a nejbláznivější. Proto to byla LÁSKA.

III. den
Byl to skoro můj zachránce, ale nikdy jsem si netvořila ideál. Zachránil mě předtím, než jsem se utopila sama v sobě. I když jen pár slovy. Mohl to udělat každý. Jen když o mě někdo stál. Ale byl to on. Jak málo stačí člověku ke štěstí. Žádní přátelé, žádné sebevědomí, život bez víry v kohokoliv a cokoliv a nejméně v sebe… to byla já. Stala jsem se tím, čím jsem nikdy být nechtěla. A přesto jsem v něm našla přítele. Za to mu zůstanu navždy vděčná, protože mi dal naději. Naděje patří k těm zvláštním věcem, které když darujete, tak se vám podaří zbohatnout. I díky tomu jsem našla svůj cíl, své reálné přátele, své přání, snad i novou lásku z masa a kostí. Po tom jsem tak úpěnlivě pátrala. Zdánlivě mi teď nechybí nic… ale přitom jsem ztratila to DULEŽITÉ!

IV. den
Nepláču. Nemá to cenu a slzy stejně dávno přestaly téct. Je to moje vina a strašně mě to mrzí. Hlavně vědomí, že jsem někomu ublížila a za to mi svědomí nedá spát nejenom dnes a zítra. Ale sebeobviňování, na co to je? Už to nejde vrátit zpět a já musím jít dál sama, jako jsem to ostatně dělala celé roky a tak vykračuji. Pravou nohou, jak jinak. S něčím jsem ale nepočítala. Cestu mi zastoupila fata morgana zvaná APATIE.

V. den
Už se mnou nechce mít nic společného a já se začínám utápět v bažině zvané sebelítost, kterou jsem stvořila ze svých prázdných slz a vyhaslého vzteku. To mi jde. Tohle ano. Poučení bývají drahé, ale jakou cenu je člověk ochotný nabídnout? Já zaplatila ještě hodně málo, ale jiní se dohadují s osudem mnohem hůř. Jen mám o přítele míň. Teď alespoň vím, co neovládám. Neumím HO MILOVAT!!!

Ale chci se to naučit. Pomůžeš mi???