[ Tu noc se nic nestalo ]
Na baru u Modré kočky seděl muž a usrkával svůj drink. Před chvílí si odsedl od skupinky dobře se bavících osob u velkého stolu v rohu sálu a nikdo tomu nevěnoval nejmenší pozornost. Co to bylo za lidi, na tom nám nezáleží, ačkoli muži za barem na tom záleželo velmi, což se dalo usoudit z výrazu v jeho tváři i z polohy ramen, dosti semknutých. Všimla si toho dívka nebo žena, která seděla na barové židli opodál; srdce ji trochu poskočilo, ale vlastně si tuto fragmentální skutečnost hlubšího zájmu neuvědomovala a neučinila nic, co by mohlo děj posunout dál. Oba mimoděk hájili svá dočasná teritoria, vymezená u muže lokty, spočívajícími na barovém pultu, u dívky nebo ženy z levé strany stojánkem s pivními tácky a z pravé sloupkem z umělého mramoru.
Barman mezitím leštil skleničky a zkušeným okem postřehl nepostřehnutelné, dá se říct, že věděl to, co muž a dívka nebo žena zatím ani netušili. Pro tento okamžik se barman, nejspíš z nudy, rozhodl stát hybatelem osudu a otázal se sklíčeného muže, zda má jemu i dámě připravit ještě jeden drink. Z jeho chování, postrádajícího lovecké pudy, lze nejistě usoudit, že byl šťastně zamilován nebo ženat; a skutečně, při bližším pohledu na jeho hbité ruce bylo možno zahlédnout lesknoucí se kroužek, který na prsteníčcích zmíněné dvojice scházel.
Muž se překvapeně rozhlédl; po své levici nespatřil nikoho, po pravici uviděl dívku nebo ženu, možná anděla. Byl poněkud zmatený a zakoktal se, nevěda co říct. Dívka nebo žena, možná anděl, se však usmála a oznámila, že si dá to samé, co právě dopila a ihned si přisedla blíž; muž sice neprotestoval, ale tvářil se nadále sklíčeně.
Po prvních okamžicích oboustranně neplánované společnosti, kdy se ona dozvěděla, že on je inženýr, vlastně už doktor, a on zjistil, že je mu její přítomnost, definovaná prozatím barvou hlasu, jemností pleti a vůní, velice příjemná, se jeho ramena rozložila jako ramena jeřábu nad panelovým domem se dvěma okny a dosud strnulé líce zachytily rytmus pohybu jejích rtů. Jistě by si to v tuto chvíli nepřiznal, ale byl by okamžitě ochoten zarezonovat i v horizontální poloze. Jeho zvědavost vzrostla, hruď se mimoděk vyklenula, a začal se vyptávat.
- A co děláte vy?
- Studuji historii.
- Opravdu? Mohla byste dělat modelku; Nezlobíte se, že to říkám? Nějaká ta koruna se při studiích hodí, věřte mi, znám to moc dobře.
- Víte, vlastně tak trochu modeling dělám.
- No vidíte, tak jsem vás přece odhadl.
- Točím porno, špitla a zastyděla se; zcela přirozeně, jako každý, kdo odhalí víc, než jen kůži. Pak nastalo typicky trapné ticho, kdy on, šokován, přemýšlel, co má říct a zda vůbec něco a ona hloubala, proč mu to vlastně pověděla; snad se chtěla vyzpovídat, ospravedlnit nebo naivně doufala, že narazí na neobyčejného muže, který by se povznesl nad její pokleslé rozhodnutí, jež učinila v nedávné minulosti.
- Vám to vadí, řekla nakonec a nebylo poznat, zda jde o konstatování nebo otázku.
- Já nevím, odpověděl, Neznám okolnosti.
- Jen se vymlouváte, řekla nahněvaně.
- Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, bránil se muž.
- A viděl jste to někdy?
- Viděl, řekl váhavě, Samozřejmě.
- Jak často? Co je vám po tom?
- Nic.
- Asi dvakrát týdně.
- Líbí se vám to?
- To je křížový výslech?
- Ano, Líbí.
- A já se vám líbím?
- Líbíte.
- Ale vadí vám to.
- Řekl jsem, že nevím.
- Tak si polibte, štěkla a chystala se odejít. Chytil ji chvatně a hrubě za ruku, až sevřela rty a obočí bolestí,
- Mně to nevadí.
- Lžete!
- Jsem panic, řekl a zrudnul. Dívka nebo žena se přestala vzpírat nečekanému násilí a muž okamžitě povolil sevření. Cítila, že teď by měla naslouchat ona, že je to jaksi dlužna a dluhy se mají splácet.
- Je mi třicet a nikdy jsem se nemiloval s ženou. Ani s mužem, dodal vzápětí, když si uvědomil, jak to může znít. Nejsem gay, přidal pro jistotu, během mžiku celý zpocený, a sám byl překvapen svou náhlou upřímností; ale možná právě ta skutečnost, že dívka nebo žena, a kupodivu stále anděl, sedící vedle něho, neznala v sexu hranic, jak se domníval, a rovněž jistý pocit dlužnosti vůči ní, mu umožňovaly takové intimní svěření, jehož se obával i ve společnosti nejlepších přátel.
- Chcete se mnou spát?
- Ne, proboha!
- Lžete.
- Dobře, já nevím, řekl, Ne dnes. A jí se velmi ulevilo, protože nebyla zvyklá platit svým tělem. Nebyla prostitutka, ale herečka; přívlastky si doplňte sami. Musela však připustit, že tentokrát by to udělala a nikoli pouze ze soucitu.
- Co budeme dělat?
- Půjdeme domů, řekl, Každý sám.
- Jako by se nic nestalo?
- A stalo se?
- Ano, zatraceně, Líbíte se mi... A zase klopila oči.
- Chcete se mnou spát?
- Ne dnes, řekla a oba se tomu zasmáli. Potom si odsedli od baru ke stolku, aby měli více soukromí a povídali si o obyčejných věcech, jako by se skutečně nic nestalo; barman dál leštil skleničky a spokojeně se usmíval.
