Amáta (Občasný) - 2.5.2010 > HEROICKY> Nevím, možná je to tím odlišným jazykem, který vždycky trochu brání jemným nuancím v porozumění a souznění... Já mám hřbitovy také moc ráda a to ticho a klid na nich. Jen tahle báseň se na to celé dívá trochu z jiné strany, jakoby z pohledu těch mrtvých, kteří nejsou možná tak mrtví, jak si mi položiví ve svém upachtěném smutku snad můžeme představovat. A víc smutku je možná v naší neschopnosti podívat se realitě smrti - rubové strany života - zpříma do očí. Nechci tu vytahovat příliš osobní věci, ale věř, že vím, o čem mluvím. A je to o otázce smutku, který je často spíš sebelítostí.
Vůně vosku je fajn, ale mé básni "Docela jinak" šlo o něco "DOCELA JINÉHO"...
