I.
bezedno peklem na dotek paměti svléká moji kůži
v kolébce nedospánku
dopíjí vlhkost z irisů -
křičím do otevřených oken
- vábivým úkrokem
mi mizí pod páteří
nadechni se a pozhasíná dychtivé oči stropů
v neznámých pokojích
kde možná také spíme -
a připoutaná tou neomylně hedvábnou cestou šílenství na krátký záblesk porozumím všemu
. . .
II. nechť dlažba odpuštění bičem cest
v pádech a ranách zas a znovu trnutím modře vyvolá mé jméno
vratké a tiché lávky v místech
kam nedohlédneš i když víš
dálku v níž nadrobno pokrájená jistota chutná tak nebezpečně sladce
. . .
III. kéž jsi to právě ty nezadržitelná ve svém zapomnění o všechnu mou tmu okradená noc
mysleli jsme že dýchá
ano ty trvale proměněná v křehnoucí útek něčích snů
jen další protisměr
slova a bledá kůže
kéž jsem to já kdo
hrdlům ozvěn
tohle všechno -
tichu i hvězdám
navzdory
vrátí
|